Dnes jsem byla žena mnoha tváří. Úplná Cat woman.
Ta líná kráva pro sestřičky, jelikož jsem se úderem deváté zvedla a odjela přebalit si svou prd´áckou sádru do firemní nemocnice zanechavše tady Matěje napospas jeho otci a hromadě lékařů. Zapla jsem GPS a ta mě bezpečně dovedla z Motola do Střešovic. Přes kopec a doprava. Jsem ostuda silnic.
Ta blbka co vstává 4:50 pro většinu spolubydlících na patře. V tomhle jsem zpola nevinně, jelikož to vstal můj syn, který byl narozdíl ode mě do růžova a fakt si potřeboval popovídat.
Vonapředbíhá jsem si vysloužila v čekárně na úrazovce, kde jsem uprosila sestru, aby mě vzali přednostně, jelikož můj chlapeček leží v Motole sám samotinkej bez maminky (mimochodem, ten byl tak spokojený, že mě má z krku!).
Zlodějka salátů na pokladně v jídelně, když jsem bez koruny v kapse zjistila, že miska zeleniny ne větší než má dlaň se za stravenky fakt pořídit nedá a musím sáhnout hluboko do svého účtu. Díkybohu slečna na pokladně se slitovala a spokojila se se slibem, že se vrátím s penězi.
Ale není všem dnům konec. Když začalo slunce zapadat za staveniště (nemyslím, že by kdy byla rekonstrukce dokončena. Za 15 let na to přijdou taky, srovnají to tu se zemí a začnou znova), vysloužila jsem si Vyjstefantastická od sestřičky na EEG, která se nestačila divit, jak bravurně zacházím s Matýskem i přes svůj momentální hendikep.
Máme za sebou EEG, EKG, sono srdce, polovinu EP (evokované potenciály - fakt nevím co to znamená a chůvu zrovna dělal J.), oční a odběry. Mates zdravý jak řepa. Já jsem je varovala, kapacity ....
Teda Kocacko, já se picnu, my to všechno prošli před šesti lety. Já tam byla úpně, ale úplně v háji.
Nenáviděla jsem Motol. Hlavně dětskou neurologii. Vzpomínám na závěrečný pohovor v kanceláři prof. nebo co má za titul Komárka, brr.
Držte se. Ať vše dopadne co nejlépe. Pohlazení pro Matýska. D.