Jak zacházet se svou rakovinou v rámci společenské etiky
29. ledna 2011 v 18:28 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....Komentáře
Nádherně napsané. Malinko mi to připomíná náš počáteční boj s autismem. Komu to říct a komu ne, když TO není vidět. Doufám, že pokud někoho z rodiny něco podobného postihne, že budu stejně statečná jako Vy! Držím palce!
Asi Tvým obavám rozumím, ale: Každý reaguje, jak umí. Většina lidí na vlastní kůži Tvé problémy nezažila, podvědomě se jich víc nebo méně obávají, pro některé je to noční můra. Nevědí, JAK mají reagovat, nikdo je to neučil, jednají instinktivně (a v hlavě řve alarm: "Hlavně ne já, hlavně ne mně ...") Jak chceš Ty sama, aby lidi reagovali? Neumím si představit, že bych nakráčela do práce, oznámila bych: "Mám rakovinu", a kolegyně mi řekly: "No a co, to je Tvůj problém. Pochopení nemáme, povzbuzení nečekej." Prostě rakovina je blbá, ať na ni okolí reaguje, jak chce. Pokud můžu soudit, hned tak něco Tě neporazí, takže určitě zvládneš oba extrémy, jak přehnaný soucit, tak i lhostejnost. No a to mezi tím by mohlo být to pravé :-)
Zatiaľ som stála na opačnej strane barikády - bola som prijímateľom informácie. Bolo ťažké reagovať "správne". Lebo čo je v tomto prípade správna reakcia? Niekto chce počuť - neboj sa, všetko dobre dopadne, iný chce vidieť ľútosť.
Ja držím palce v boji a chuť bojovať.
Tak s Tvým nadhledem bych asi vytiskla tenhle článek z blogu a pověsila někam na společnou chodbu - nebo přímo ke vchodu budovy? :) No, a bylo by po starostech :)
Je to těžký. Já bych možná řekla - asi víte, a kdo neví, je to tak a tak a víc o tom nechci mluvit. Nebo - teď už bez legrace - ano,jsem nemocná, jestli chcete vědět víc, tady jsou mé stránky...
Tak nám dej pak vědět, jak ses s tím poprala. Držím palce!
Tak to Ti teda neporadím, jen mě napadly 2 PRO a 2 PROTI
PRO (říct):
V Čechách se stejně časem všechno vykecá a Pravda omezí prostor pro spekulace.
PROTI (neříct):
Zachování jistého soukromí a Často neadekvátní vnímání rakoviny ve společnosti.
Aniž bych chtěla “snižovat“ tuhle nemoc, tak mi přijde, že rakovina je vnímaná jako nejhorší z nemocí a přitom je spousta nemocí, které jak svým průběhem, tak svými důsledky můžou být daleko horší. Reakce, které jsem zaznamenala na nedávná onemocnění kolegů:
Infarkt: hmm, no jo hodně pracoval, to má dneska kdekdo, ale u nás jsou dobrý doktoři na srdce, daj mu to do pořádku, za chvíli je v pohodě a zpátky.
Rakovina: bezeslovné vyjádření hrůzy v obličeji.
Chronický únavový syndrom: no jo ten je teda línej.
(Přitom je dokázáno, že tato (u nás zatím neuznaná) nemoc je tzv. „více invalidizující“ než např. rakovina).
Já hlasuju pro - vykecat. Stejně, jak Tě tak čtu, i kdyžz se rozhodneš, že to nepovíš, neudržíš tu informaci ani do oběda. :o)
Žlababo, máš pravdu. Jsem děsná :-)
Luciku, souhlasím. Mohlo to být horší a lidi só rózné
Jano a víš, že tahle reakce by se mi líbila nejvíc? Aspoň bysme se zasmáli :-)
Máte super blog, na který chodím pravidelně. Držím Vám pěsti, abyste boj s nemocí vyhrála, ale věřte, že na světě je spousta nemocí, které jsou podobně "škaredé" jako rakovina, jen lidem nenahání takovou hrůzu. Mám na mysli roztroušenou sklerozu, stavy, kdy lidem selhávají ledviny a čekají na nové apod. Také to na lidech není na první pohled znát, ale uvnitř to trápí každého. Máte naději, že se z rakoviny dostanete, ale spousta lidí bere mnoho léků celý život, den co den se probouzí se svojí nemocí, která je jejich součástí a ještě v sobě mají sílu a pomáhají třeba druhým. Takových lidí je mezi námi hrozně moc a já je obdivuji stejně jako Vás.
Přeji Vám hodně sil, pevné nervy a hlavně, aby vše dobře dopadlo:-) !
stejně se nezavděčíš každýmu, někdo to "chtěl" vědět hned a bude se vztekat,žes to neřekla už dávno, někdo nebude vědět, jak na to zareagovat a bude hlavně rád, že to nepotkalo jeho... atd. je vlastně úplně jedno, komu to řekneš, nedělala bych selekci, prostě to tak je, je to součást vašeho života, tak co. ať si to každý přebere, jak umí, ne ?
mmch jsme zpátky z hor, tak kdyby cokoliv, zavolej nebo napiš.
Tak já si taky mezi chemoterapiemi odskakuju do práce:),řekla jsem to šéfům a stejně se to nakonec rozkřiklo,je fakt,že někdo má tendence-neohýbej se...,jez...,pij...,moc to nepij...atd.:D,ale vesměs to myslí dobře...
Když vidí,že se chovám normálně,chovají se tak i oni....tak moooc držím pěsti...
Tvůj blog je perfektní:)
Před lety jsem po letech potkala spolužačku. Dřív, než cokoli řekla, jsem pochopila, že ty vlasy jsou sice z jejích, ale z hlavy nerostou. Takže když to pak řekla nahlas, už to nebylo překvapení a hned jsme tu paní R. řádně pomluvily a ona mi pak řekla, že to bylo snad poprvé, kdy někdo reagoval "normálně". Tak přeju hodně podobných zážitků, ale hlavně uzdravení!
Mám vlastní zkušenost s tím jak lidé na tuto nemoc reagují včetně lékařů.Nejhorší byla bezostyšná sousedka,která ani nelitovala ani nedělala,že o nic nejde a šla prostě a jedině po senzaci.A protože se jednalo o moji malou dceru,tak ač nemám ráda konflikty,nezbylo mi nic jiného než ji slušně upozornit,ať se stará sama o svou rodinu.Stejně vyzvídala po společných známých.Jinak Vám moc děkuji za tenhle perfektní blog,přeji hodně síly v boji s touto potvorou a věřte lékařům,dnes umí fakt zázraky.
Petro d., vítej, spřízněná duše :-) Nebo bych spíš měla říct: to je mi líto :-( Přeju brzké uzdravení
Štěpánko, Děkuji za chválu, moc mě mrzí, čím s Vaší holčičkou procházíte (nebo jste snad ve zdraví prošli). A sousedce píchněte gumy, potvoře ;o)
Ahoj , tak toto je asi moj prvy komentar :). Osobne si myslim, ze to tam skor alebo neskor praskne, ze to vyjde na povrch a nakoniec budes aj rada. Je pravda, ze ludia moc nevedia, ako reagovat, ale tomu sa neda divit. Obcas budes pocut komentar, ci povzbudenie, co nebudes dvakrat vitat, ale mozno ti bude lahsie na dusi, ked to vediet budu, nebudes musiet robit tajnosti. Ak si tak rozumiete, mozes ich vycvicit :), aby vedeli, ako reagovat, povedat, co zrovna nepotrebujes, co pomaha, co ale niekedy ani clovek sam nevie, lebo idealna reakcia obcas neexistuje. Ked sa budes chovat normalne, hovorit o tom ako o normalnej chorobe, bude ta atmosfera pre teba prijatelnejsia.
takze zas mna vyjst s pravdou von a kludne im dat adresu tvojho blogu :D
Ahoj, napíšu můj historicky první komentář na něčí blog :D.
Já pečlivě vybírala, komu to řeknu a komu ne, a fakt jsem to dodržela. Měla jsem "výhodu", že to bylo ještě na vysoké. Spolužáci moc nepozorují, jestli někdo vypadá nebo nevypadá strhaně. Většinou si stejně myslí, že je to po flámu ;).
Ale na rovinu jsem bližním hlásila, že nechci slyšet příběhy o tom, kdo se uzdravil, ani kdo umřel, že nechci kontrolovat, co dělám, protože mám vlastní rozum a sama nejlíp vím, co zvládnu, a co mi už dělá špatně. A úplně nejlepší bylo, když někdo jen poslouchal na co myslím, z čeho mám strach, občas jen poznamenal nějaké to "hmm" nebo "to musí být těžké". V tomhle je blog myslím docela výhoda. Člověk se vykecá a nikdo mu moc neskáče do řeči :).
Mmch, už jsem jednou chtěla nabídnout, ale pak jsme všichni doma padli chorobou, a já neměla kapacitu na počítačové radovánky. Kdybyste potřebovali pro Matýska další léky z Rakouska, mohla bych dovézt, abyste nemuseli utrácet majlant za poštovné. Když jsme v ČR, bydlíme kousek od Vás.
Ahoj, máš zajímavý blog. :)
I já se věnuji blogování a na svůj blog dávám mnou vyfocené fotografie a nakreslené kresby.
Bohužel návštěvnost na mém blogu je prozatím slabá a já bych byla ráda, kdyby se k mým kresbám a fotografiím někdo vyjádřil
i je zkritizoval a napsal, co by bylo lepší.
Byla bych ráda, kdyby jsi na můj blog zavítala. :) Děkuju