O čekání
17. února 2011 v 18:35 | Prdlá Prvomatka | Malé motolské martyriumKomentáře
cha, škoda, že není onkologie v posledním patře nákupního centra na andělu, což :-)
ale jinak stále nechápu, proč jsi tam ráno nešla na krev, odpol sis nezavolala na výsledky a nepoložila ses tam až zítra ráno. ale asi už mi to nemyslí...
K čekání mám úplně stejný postoj. To nemocniční je snad nejhorší na světě! V Motole už jsme taky zažili ledascos... jen oddělení byla různá :-(
Moc držím palce, aŤ všechno dopadne co nejlíp a aŤ se to nevleče!
Moc ráda si sem chodím číst... mám to trochu jako terapii ;-) Tak díky!!
Ani nevíš, jak jsem takové počteníčko po dnešním dnu "blbec" potřebovala. S takovým napětím jsem otevírala stránku a doufala, že bude nový článek!
A že jsem se (jako vždy) moc pobavila, asi nebude tím, že mám v sobě dvě dvojky červeného :)
Je to už klišé psát, ale prostě držím palce a pořád na Tebe myslím!
Cigarety jsou zlozvyk, bez debaty, ale mě stejně voní. :-)
Objevila jsem tenhle blog teprve nedávno, ale je to skvělý lék na depku - nenašla jsem vtipnější blog. Držím palce.
Děsný. Jeden si myslí, že jeho včerejšek stál za starou belu, štěchtá a pěstuje si pocit oprávněné nelibosti nad přetěžkým oudělem. Přijde si sem a hotovo. Díky:) Píšeš neuvěřitelně.
Taky nesnáším čekání, můj mobil by mohl vyprávět - 4 minuty nevydržím ani náhodou. Tyhle motolské anabáze jsou snad horší než ta rakovina:-)
Proto všude, ale opravdu všude tahám knihu. A nějaký časopis, který se dá číst, mám v kabelce hozený pro situaci fronty na poště, čekání na autobus a jen co bude víc sluníčka, tak i cestu autobusem. Tak dlouho v čekárně - mám strach, že to by nezachránil ani mobil a volání zdarma. Moc na Vás myslím a doufám, že touhle dobou jste už zpátky doma :o)
Taky jsem kolem vánoc tak trochu čekala v Motole. Po dlouhém čekání jsem se probojovala do ordinace:
Osoby a obsazení:
velmi mladý doktor
dvě zdravotní sestry ve středním věku
pacient (já)
Mladý doktor se snaží pacientovi cosi sdělit ohledně jeho zdravotního stavu. Pacient bohužel neví co, jelikož ty dvě sestry hlasitě probírají vánoční výprodeje, takže pacient doktora neslyší. Chvílema má pacient dokonce dojem, že doktor mluví potichu, aby sestry nerušil.
Tak s čekáním to mám naprosto stejné a pravdou je, že čtyři minuty nedám. Koukám na display tak po dvaceti sekundách. Tahám s sebou všude knihu, ale někdy mě popadne takový vztek z bezmocného čekání, že vztekle opustím prostor, čímž se odsoudím k opakovanému čekání, protože se to prostě vyřešit musí. O Motole si myslím svý, málokdy o jejich přístupu slyším pozitivní věci,ale když tam člověk musi:-( Přeji, ať to rychle ubíhá a vše je v pořádku.
Tak to já bych také nezvládla ani ty čtyři minuty... Mám-li být schopna někde čekat, musí to být taktéž podloženo nějakou knihou, nejlepším lékem na čekací nudu. A i když mám ráda "opravdové knihy", tak jsem na ně příliš opatrná a ven tahám e-booky. Vždy a všude, čtu i v MHD když jedu pro malou do školky... Čtečka se vejde do kabelky a je ihned v pohotovosti.
Ahoj, mám hrozně ráda Tvé články. Tvůj styl psaní. A jelikož teď na týden mizím do hor bez netu a nebudu mít čerstvé zprávy, přeji Ti hodně síly, klidu a úsměvu :-)