close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Rozhovor

9. června 2011 v 13:26 | Prdlá Prvomatka |  Jen tak se trochu vypsat....
"Ahoj, kamaráde, dlouho jsme spolu nemluvili."
"Nazdar holka, myslím, že se pleteš. Máš se? Potřebuješ něco?"
"Jde to. Nepotřebuju, dík."
"Ty se na mě zlobíš?"
"Proč myslíš, měla bych?"
"Ne."
"A já si myslím, že o tomhle bychom spolu my dva mohli diskutovat."
"Copak tě žere? "
"Rakovina."
"Nekecej, Tu už dávno nemáš."
"Ale měla jsem."
"Jó, kamarádko, nemůže být každý den posvícení."
"Za co?"
"Jak za co?"
"Proč rak? Proč já? Co jsem ti udělala? Já myslela, že my dva jsme si účty vyřídili tím, cos provedl Matymu."
"Ty máš pocit, že jsem mu ublížil?"
"Když ne jemu, tak mně a J. Myslíš si, že je to zábava, vychovávat handicapované dítko?"
"Hlavně si myslím, že se na to díváš ze špatného úhlu. Dal jsem ti ho pro potěšení. Aby ses naučila milovat někoho, kdo není tak perfektní jako tvůj skvělý J., někoho, kdo tě bude stoprocentně potřebovat a nebudeš ho moci poslat do pokoje, abys měla tu svou slavnou "chvilku pro sebe" a mohla se válet u knížky. Ale mám dojem, že tohle už jsme si vyříkali."
"To je vlastně pravda. Odpustila jsem ti."
"Odpustila?! Zapomnělas poděkovat."
"Obraťme list. Proč ses na mě vykašlal?"
"Kdy?"
"Například posledního půl roku jsem neměla zrovna na růžích ustláno a po tobě se slehla zem. Kdes byl, když jsem tě potřebovala?"
"Aha. Tak tohle trápí naši princeznu."
"Ano, trápí. Hledala jsem tě."
"A našla?"
"No asi ne, když ti to teď vyčítám."
"Jsi si tím jistá?"
"?"
"Pamatuješ, když ti v zimě řekli, že jsi nemocná, myslela sis: "Bože můj, jen ať těm mým klukům neumřu." Slyšel jsem tě.
Vrátila ses z nemocnice a Matěj začal lézt.
A pak, když ti po první chemoterapii slezly vlasy a kamarádka ti řekla, že ti to strašně sluší.
Máma ti udělala domácí sádlo, aby sis měla čím namazat svou prďáckou jizvu a mohla si v létě obléct dvoudílné plavky.
Bylo ti špatně a smutno, J. ti koupil chlebíčky a limonádu a řekl ti, že i tak tě miluje.
A mimochodem, jen pro tvou informaci. Dost lidí se za tebe modlilo."
"Takže tys tady byl?"
"Celou dobu jsem ti stál za zadkem, jen jsi o mně nevěděla."
"Aha. Tak děkuju."
"Rádo se stalo. Teď se zase ty dobře postarej o toho mého andílka."
"Postarám. O Oba. Dobrou noc."
 

5 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 martina f. martina f. | 9. června 2011 v 13:59 | Reagovat

Dyť jsem to říkala, Maty je za odměnu. :o) Hlavní je na to nezapomínat, ale to se snadno řekne, občas hůř udělá, chápu.

2 Bára Bára | 9. června 2011 v 14:11 | Reagovat

Ano, tak to přesně je, zamáčknu slzu v oku a jdu dělat to, co mám zrovna před nosem, protože o to ostatní je stejně postaráno. A když se ještě člověk dokáže vzdát nároků na jakékoliv tísnivé pocity, tak je to naprosto skvělé.

3 petra petra | E-mail | 9. června 2011 v 15:29 | Reagovat

no jo, záleží na úhlu pohledu, což... i tak to ale je mazec.

4 Zemča Zemča | 9. června 2011 v 17:12 | Reagovat

Díky Tvému psaní, tomu občas začínám věřit i já. Děkuju

5 Maminčina holčička (Péťa) Maminčina holčička (Péťa) | E-mail | Web | 9. června 2011 v 17:57 | Reagovat

Mamčo,
polykám tu slzy.
Člověk musí věřit, jinak to nejde, a bohudík.
Pusu Matymu, poklonu J. a pac Tobě.
Děkuju, že píšeš, co moje máma nestihla.

6 Olga Olga | 9. června 2011 v 17:59 | Reagovat

mám to podobně...
a opravdu věřím, že všechny ty dobré lidi, užitečné rady, tipy, terapie, názory, celkové směřování a nastavení jsem nepotkala náhodou. Vždycky jsem jenom tiše poprosila aby mi ukázal cestu...a často zapomněla poděkovat...
Koho? Komu? Ať si tam každej dosadí, koho chce :-)

7 santé santé | 9. června 2011 v 18:50 | Reagovat

Ano, my se za Tebe modlily(i). A stále modlíme! Já určitě! Mám Tě ráda! A moc se na Tebe těším! A kdybych byla divná, tak neboj, jednak jsem divná a pak taky neumím komunikovat s lidma face to face...

8 adresa adresa | 9. června 2011 v 19:02 | Reagovat

paráda

9 Bajaja Bajaja | 9. června 2011 v 19:36 | Reagovat

Na fejsbůčku sice být nechceš, ale to slavné tlačítko "TO SE MI LÍBÍ" by sis sem mohla pořídit... protože teď bych na něj moc ráda klikla :)

10 Ubi Ubi | 9. června 2011 v 20:04 | Reagovat

:)))))
a modlim sa furt..a aj za to, aby k takymto rozhovorom, zmiereniam a pokoji dochadzalo castejsie :)

A ked dovolis, mala citacia z Biblie -
2.list Korintským 1:7-11
Proto máme ohledně vás neochvějnou naději, neboť víme, že jako máte podíl na utrpení, tak budete mít podíl i na potěšení. Bratři, nechceme, abyste nevěděli o soužení, které na nás dolehlo v Asii tak těžce a nesnesitelně, že jsme už přestali doufat, že přežijeme;
v nitru jsme už vlastně očekávali rozsudek smrti. To vše se stalo, abychom nespoléhali sami na sebe, ale na Boha, který křísí mrtvé a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí. Máme v něm naději, že nás i nadále bude vysvobozovat, když nám i vy budete společně pomáhat svými modlitbami. Mnozí pak budou moci děkovat Bohu za ten dar, který nám byl udělen díky modlitbám tolika lidí.

:)

11 MM MM | 9. června 2011 v 21:34 | Reagovat

Ale já o to nestojím!!!!!!!!!

Nechci takovou "odměnu", takové "potěšení", nestojím o dobré lidi, užitečné rady, tipy, terapie, názory, celkové směřování a nastavení (promiň, Olgo).

Pane Bože, po tom všem nedokážu nespoléhat sama na sebe, neumím věřit v Tebe, který křísíš mrtvé a který nás z tohoto smrtelného nebezpečí vysvobodil a ještě vysvobodí (promiň, Ubi)

Nechci být vyvolená, nech mě být!!!!!!

12 Esme Esme | 9. června 2011 v 21:54 | Reagovat

O to nikdo nestojí. Ale je to tu, tady a teď, a je potřeba s tím nějak naložit. Brečet, řvát, zhroutit se, vzchopit se, žít a přežít. To je asi tak všechno, co se s tím dá dělat. Život je všechno, jen ne spravedllivý.

13 Esme Esme | 9. června 2011 v 22:18 | Reagovat

Ale pořád tu ještě zbývá humor a nadávky! :-)

14 Olga Olga | 10. června 2011 v 9:46 | Reagovat

MM: možná jsem se nevyjádřila přesně, já to beru tak, že když už se to stalo a já někdy byla v koncích, požádala jsem prozřetelnost, přírodu,nebo nevím, koho, a on(a) mě někam nasměroval(a). Jinak bych si některé radovánky taky odpustila, to mi věř, ale jaksi to nejde:-)

15 Jindra Jindra | E-mail | 10. června 2011 v 16:03 | Reagovat

Skvěle napsané!

16 Kac Kac | 10. června 2011 v 18:57 | Reagovat

Nejsem ani "verici" a ani "neverici" Jednou mi ale nekdo rekl, ze "Buh lidem nalozi pouze tolik co unesou"... taky nekdy nechci byt silna :( Ale ty jsi uzasna, bajecna a skvela!!!
A pak taky je tu to co delam casto ja - na vsem zlem, hledam neco dobreho... Obcas to jde hure, ale bez toho posledniho pul roku Te neznam, nectu Tvuj blog, nepremyslim casto o "hlubsich" vec... Asi to neni dost, ale stejne DEKUJU, ze jsi!!!

17 Maminčina holčička (Péťa) Maminčina holčička (Péťa) | E-mail | Web | 12. června 2011 v 9:57 | Reagovat

Kde to jen bylo napsané? :o)

"Išli sme spolu na Golgotu (místo ukřižování Krista), každý si niesol ten svoj kríž. V nádeji som sa Ťa, Pane Bože, opýtala, či mi to trochu uľahčíš. Mlčal si, no v tichu múdrosť bola, vedela som, čo to znamená - každému vraj dáš len tolko, čo unesú dve ľudské ramená."
A vy jich máte rovnou šest ;-)))

18 matyskovi matyskovi | 13. června 2011 v 20:52 | Reagovat

Děkuju všem, nádherné komenty.
I vám, které jste si daly práci s citacemi. Na bibli se mi doma zatím jen práší, ale kdo ví, třeba ji jednou otevřu.

MM, je mi líto, že můj článek ve Vás vyvolal tuhle reakci. Nechtěla jsem nikoho rozzlobit. Ale třeba je dobře, že jste to pustila ven a mohla si na tohle téma veřejně zakřičet. Každopádně se mnou Váš příspěvek dost hnul, děkuji :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama