Krátká etuda o mobilním telefonu
7. října 2011 v 12:59 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....Komentáře
Je to velká náhoda, ale dnes jsem se zrovna zařekla, že už nikdy nevyjdu z domu bez fungujícího mobilu ( nebo aspoň do té doby, než mi začne pracovat mozek). Mám totiž dvě děti,starší Nikola je epileptička s ketogenní dietou, většinu času jsem s nima sama a nějak nestíhám. Ve středu jsem byla celý den na kurzu pro asistenty pedagoga, včera jsem z práce běžela do školy pro Nikču, která má teď zrovna zlomenou nohu, aby jí místo dlahy dal doktor sádru. V jídelně byl i můj syn Kuba, který tam začal kolabovat. Měl nízký tlak. Jednou už ho vezla záchranka rovnou ze školy. Tak jsem ho naložila do auta také. Naštěstí jsem do něj nalila asi litr pití a udělalo se mu líp. Po tomhle úplně běžným dni, jsem dnes ráno zjistila, že má Nikolka vybitý mobil. Nevadí, máme stejné telefony, tak jsem vyměnila baterky s tím úmyslem, že si svůj telefon dobiju v práci.Odvezla jsem děti do školy a jela do práce. Cestou jsem zjistila, že jsem Nikolčinu aktovku nechala v autě.Má berle a sádru nechodící, tak jí nenosí sama. Jindy jí samozřejmě sama nosí, tak jsem děti vyhodila z auta a na tašku ani nevzdychla. Až když jsem byla u práce, tak jsem zjistila, že u kabelky leží i aktovka. Vrátila jsem se tedy do školy a brečící Nikče tašku dala. Po té jsem odjela opět do práce s tím, že dám telefon nabít o první přestávce ve škole. Ale ouha, první přestávku jsem měla vyřizování, druhou jsme se chystali na tělocvik a třetí přišli z tělocviku. Telefon tedy zůstal nenabitý. Nevadí, nabiju ho doma. Po vyučování jsem honem běžela opět vyřizovat věci, které jsem nestihla vyřídit první přestávku. Nějak se to vyřizování protáhlo, nevadí,děti počkají. Když jsem si sedla do auta, tak jsem zjistila, že je čtvrt na dvě a družina měla odejít v jednu na výstaviště. Budu je muset někde dohonit, abych vyzvedla Kubu, který by jinak nestihl Šachy ,ale kde je Nikola se sádrou? Kdo jí hlídá? Učitelka, ředitel? Bylo mi úplně špatně. Jela jsem ke škole. Tam na mě naštěstí čekaly obě děti. Nikča se totiž dovolala tátovi, který na rozdíl ode mě vybitý telefon neměl, a ten se domluvil s vychovatelkou, že na mě počkají před školou. Odpoledne jsem pak volala do družiny paní vychovatelce a moc se jí omlouvala. Ta se naštěstí vůbec nezlobila a jen se smála. Nakonec jsem si doma udělala silný kafe a bylo mi líto, že musím vézt Kubu ještě na Šachy a zpět, protože bych si určitě otevřela flašku něčeho silnějšího. Příští týden začínáme návštěvou Motola. Jestli s námi pojede můj mozek, to nevím, ale nabitý mobil jede určitě.
:-))) přesné, vtipné...jako vždy ;-)
apropos: koupi nového mobilu jsem aktuálně řešila minulý týden- byl mi vehementně vnucován rodinou jako dar -nejsem IN, potřebuju nový- tvrdili mi svorně :-). Můj přístroj se občas sám vypne, rozhodně nezobrazue čísla zmeškaných hovorů, tu a tam zkrátí SMS o nějakou tu část- ale představa,že se zas budu učit ovládat jiný model je pro mne natolik odpudivá, že s tím svým prehistorickým hodlám ještě nějaký čas soužít. ;-)
Z citového vztahu ke starému mobilu mě vyléčil nový mobil. Ten předchozí jsem měla asi šest let, načež mě opustil. Pořídila jsem si novou hračku a než jsem se alespoň trochu srovnala s dotykovým ovládáním, zjistila jsem, že v mnoha případech se bez telefonu radši obejdu. :-)))
S těma čipama jsi mě pobavila, já si zrovna dneska, když jsem nemohla najít prachy, které jsem si pár minut předtím dávala do kapsy, říkala, kdy už budeme mít ten čip v ruce, který stačí přiblížit k pokladně a ona částka se odečte.../prachy už jsem předtím stihla přesunout do peněženky, zjevně bez asistence šedé kůry.../ (a jak jen pomyslíme na to, že děti dostanou kapesné, přiložíme naši ruku k jejich a peníze přehupnou...)
Ale s mobilem chápu... Můj se proletěl vzduchem a padák se mu neotevřel. Rána to byla smrtelná a já hodinu brečela! (ehm, fakt...) Teď mám mobil za korunu, bez paměti, bez foťáku a kamarádi mě přemlouvají do Androidu... Ještě že na něj nemám... Nejdřív ta myčka...