Reportáž psaná v kuchyni

23. června 2012 v 18:25 | Prdlá Prvomatka |  Jen tak se trochu vypsat....
Byl to úplně obyčejný večer v úplně obyčejné domácnosti jedné úplně obyčejné rodiny. No dobře, matka je lehce mimo, syn má zdravotní problémy a otec si kouše nehty, přesto si myslím, že spadáme více či méně do obecného průměru v této malé zemi. Prostě jsme se dívali na něco v televizi, glosovali výkony herců a vedli při o tom, kdo se půjde podívat do dětského pokoje, aby zjistil, že dítě v deset hodin ještě nespí a houpe se na lustru. Když tu začala pípat myčka nádobí záhadně mimo pípací čas ve zvoleném mycím cyklu. Pokusili jsme se ji ostentativně ignorovat, když ovšem protivný zvuk po pěti minutách nepřestával, zvedli jsme zvědavé zraky k ovládacímu panelu, jenž na nás svítil a blikal jako vánoční stromeček.

To bylo 22:12. Situaci jsme zhodnotili jako zlou, nikoliv katastrofální. Zatím. Začali jsme si hrát s ovládacím pultíkem, mačkat náhodně tlačítka, tu podržet déle, tu vícero najednou, bavili jsme se jako malé děti. Pak někoho napadlo najít návod k použití. Ten na nás zarytě mlčel. Respektive poradil nám jen to, co už jsme prováděli. Hra nás přestávala bavit. Byli jsme unavení a chtělo se nám spát.

22:48 první pokus o vypnutí myčky standardní cestou. Nezdařilo se. Následovalo mnoho, mnoho, mnoho dalších.

23:16 J. vyhodil postupně všechny pojistky v bytě, aby zjistil, že ty vedoucí k myčce, jsou ty poslední v řadě. Vždycky jsou to ony. K tomuto razantnímu kroku se Pat a Mat uchýlili poté, co zjistili, že zásuvka, ze které se má šňůra vytáhnout je bezpečně schovaná za spodními skříňkami kuchyňské linky a tváří se dost nedobytně.

23:52 jsem po maratonu okolo pokaženého přístroje dostala hlad na něco dobrého. Lačně jsem se vrhla ke dveřím ledničky, abych vzápětí zjistila, že nefunguje. Choroba postihující kuchyňské spotřebiče se začala zdát nakažlivou. Už už se o mě pokoušel nefalšovaný záchvat paniky, když mě láska mého života upozornila, že jde jen o elektrickou zásuvku, která spadá pod myčkovou pojistku. Přepojili jsme lednici jinam a odebrali se do hajan.

10:08 následujícího rána jsem objevila další nefunkční zásuvku, shodou okolností tu, jež sousedí s nyní funkční ledničkovou. Logika zapojení naší sítě se odebrala k šípku. Bohužel se tentokrát jednalo o rychlovarnou konvici a to byl průšvih, jelikož pokud se já nedostanu do patnácti minut po probuzení k hrnku silné kávy, nedopadá to obvykle dobře. Jsem však dívka šikovná a študovaná, našla jsem zdroj energie na zemi u dveří a konvici uvedla do chodu.

11:26 mi už čtvrtý opravář myček nádobí ve městě po telefonu sdělil, že naší značkou se nemíní zabývat. Firma prý zkrachovala a tak nejsou náhradní díly. Ale pán má pro mě radu. Je prý dost možné, že myčka přetekla. Máme ji odpojit od elektřiny, vysunout a naklopit. Poté, co načůrá asi dva litry vody, máme ji nechat sušit den či dva a znovu zkusit zapnout. Drží nám palce.

14:15 Zatím posledním nefunkčním spotřebičem je sporák. Z varné desky syčí plyn, leč nic nedělá jiskrnné cvak. Nekouřím už půl roku, vydávám se hledat sirky.

17:06 Přichází domů živitel, hladov, znaven a mé zprávy o stavu kuchyně mu moc nepřidávají. Vztekle zaklekává ke spotřebiči a postupně z něj odlupuje jednu vrstvu za druhou, aby ve finále prohlásil, že "to určitě ničím přišroubovaný není, jen to tam tak volně stojí. Ono se to hne." a jal se velmi hrubou silou páčit myčku ven z linky. Výsledkem byly dva zkroucené plechy, dva ohnuté šrouby a zničená deska kuchyňské linky. Ukápla mi první slza.

19:29 Zdá se, že dva litry ze dna přístroje máme venku. Spotřebič stojí nakloněn v nepřirozeném úhlu uprostřed kuchyně, odpojen od elektřiny, přívodu vody i odpadu. Dívám se na dvaceticentimetrovou díru v linoleu, která po něm zbyla. Pláču.

Abych to zkrátila, stejně je to dlouhé jako Zločin a trest. Dva dny poté, co jsme se vzpamatovali, uklidnili a já přestala brečet jen co jsem se přiblížila ke kuchyni, jsme linoleum zalepili, hrdi na svou šikovnost, zbyla jen dvoumilimetrová jizvička. Myčku jsme se pokusili zapojit, abychom zjistili, že i když se operace zdařila, pacient nepřežil. Nevadí. Šetříme na novou, já se znovu učím k čemu je houbička a Jar a štěkám na J., aby po sobě ten hrnek krucinálfagot aspoň opláchl. Ale máme se rádi a těšíme se, až rozbijeme prasátko a zase se budeme moci hádat o to, kdo večer nakrmí myčku.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 petra petra | E-mail | 24. června 2012 v 20:39 | Reagovat

ježkovo voko. strašný. bez myčky ??? bych jedla měsíc v restauraci.

2 Hepča Hepča | 25. června 2012 v 7:57 | Reagovat

moc krásně a vtipně napsané.
Já mám nefukční myčku už asi 3 roky.
Budu jí muset asi vyhodit a koupit novou.
Nebo taky ne.
Míša

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama