Všichni bídně zhyneme
5. června 2012 v 10:56 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....Komentáře
také si neumím představit život bez elektřiny.
Nošení a nahřívání vody si občas připomenu při pobytu na chatě.
Elektřinu tam máme, vodu zavedenou ne.
Pro tu šupky dupky k pumpě.
Naše prabáby se nadřely. Vařily, praly, žehličku nahřívaly na plotně.
Já si ale myslím, že byly šťastnější.
Život měl svůj sterotyp, ale byl poklidný.
Míša
Jo, vždycky si říkám, jak by bylo, kdyby jen dva dny nešel proud (když bych hned neumřela na net. absťák). Máme kotel. Plynový. Který ale nefunguje bez elktřiny. Rozlučme se tedy s teplem. I s teplou vodou. Sedíme tu v tichu. Sklokeramická deska nehřeje. V kuchyni se pomalu tvoří dvě louže, které se brzy spojí do jedné... Není nad dva mrazáky... Sedím tu téměř po tmě, protože venkovní rolety jsou vyjma kuchyně a ložnice na elektřinu. Můžu si leda číst... Protože i to pečivo je v mrazáku a vyžaduje asistenci mikrovlnky...
Bídná to doba!
Vždycky, když jsem na mateřské držkovala co mám práce a plíny do pračky a uvařit a tak, tak moje mamka s mojí tetou vždycky říkaly, že co měly dělat ony, když to praly na valše a ve ždímačce a bla bla bla. No měly dost času asi :-D a beztak ještě neměly ani televizi.
ano, taky se občas zasním o návratu ke kořenům, jak blaze by mi bylo. houby. teplá sprcha, elektřina, net, teploučko, když venku sněží. jako snažím se omezit konzum, ale vocaď pocaď. na myčku mi našahej:)
Tož tak nějak - máme sice sporák na plyn, takže mi nevadilo, že jeden den kvůli nějkým opravám bůhví kde nepůjde elektrika - však vodu a oběd si ohřeju, že - jenže mi nedošlo, že má zapalování na "elektrický knoflík". A my jakožto nekuřácká domácnost bez sirek a zapalovače jsme byli stejně vedle. Je to tak, naše civilizace je bez "elektřtiny" v háji.
Onehdá nám vyletěly na bytě pojistky. Takže tvé představy se málem staly realitou. Na starém bytě v ještě v starším činžáku, kde jsou pořád ty zatraceně hořlavé "asi hliníkové" rozvody, je vyletění pojistek většinou zárukou adrenalinových zážitků.
Náhoda tomu chtěla, že jsem se v našem příbytku vyskytovala jen já a zástupce slepé vývojové větve, který, ač mužského pohlaví, je pro praktický život naprosto nepoužitelný.
Ani nevíš, jak jsem blahořečila jindy tak proklínanému plynovému sporáku. S jakou radostí jsem na ty mihotající modré plamínky stavěla hrnec s vodou a těšila se na černočernou kávu, která mne uklidní a přivede na jiné myšlenky, než byly ty, které mi kroužily hlavou. ("Na co je mu kurník pět slovanských jazyků, když neumí spravit pojistky?! Nebo aspoň zavolat elektrikáře...tři hodiny o tom ví a nic s tím neudělá!")
Mno a pak jsem vypáčila dveře od rozvodové skříně na schodišti, omrkla situaci, nahodila jistič a šla koupit novou žárovku do světla v koupelně, které celou tu anabázi způsobilo. Řídím se totiž tatínkovým heslem: "Možeš byt blbá, ale musíš si umět poradit."
I bez elektřiny bychom si poradili.