Vzhůru dolů
19. září 2012 v 8:16 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....Komentáře
Ooooo, připomněla jsi mi naši báječnou rodinnou dovolenou v Jeseníkách. Po 5-ti hodinách jízdy, kdy děti nezvracely zhruba 10 minut, jsme se ubytovali v apartmánu nula plus nic, otec rodiny se "z toho" šel vyspat a my s dětmi vypadli na průzkum okolí. Syn spadl z houpačky po čtvrt hodině a cestou zpátky mi dcera zahučela do potoka. Nevím, co jsem to za matku. Druhý den si synátor vyrazil zub o vlastní setru a vše dovršil v zeleném ( nebo modrém? ) salonku zámku Bruntál, kde se bez varování poblil na do té doby vcelku zachovalé parkety. Snad není třeba dodávat, že jsme pobyt také nedokončili....
mě to připomělo noclech v jinak moc pěkném hotelu v Amsterdamu. V noci se porouchala klimatizace a začalo pršet ze stropu.
Naštěstí jen na půlku postele, kde spal manžel.
Přelezl si ke mě a ráno nás přestěhovali do jiného pokoje.
Jinak druhomatko máte můj neskonalý obdiv. 5 neděl po porodu s 5-ti týdenním kojencem vyrazit na dovču.
Klobouk dolů.
Míša
Smekám, opět se ukázalo, že jste žena činu, 5 týdnů po porodu by mě nikdo k takovému výkonu nedonutil!!
děkuju :) skvěle se bavím.
LenkoK, mě taky ne, já to kráva dělala dobrovolně :)
Ale užili jste si další nezapomenutelnou akci, ne? :-D Teda nejvíc obdivuju Matyho, ten jeho klid. Já bych se na to divadlo vybodla, vymotala se z pásu, doklopýtala na cestu a pěkně Vám to vytmavila, on né, on se drží své role! Šikula! ;-)
Úplně jsem ztratila dech, komentáře schopna jsem až s odstupem po třetím přečtení. 5 týdnů po porodu horská túra?? Tomu říkám kondice.
Pro mě nezapomenutelná je úplně první dovolená s prvním dítětem. Léto 1989,dcera 2 roky, já 21. My dvě,má sestra a její 2 předškoláci jsme vyrazili na chalupu s plánem společně strávit letní prázdninový týden jak se patří - výlety, koupání, sluníčko, večerní ohníčky. Při balení jsem si řekla, že když už balit tolik věcí, ať to stojí za to a že zůstanu s dcerou na chalupě i po odjezdu sestry, která musela po týdnu do práce. Že tam budeme další dva až tři týdny vegetovat samy s malou dcerkou, krásně se užijeme a vrátíme se domů tatínkovi opálené. Tatínek nadšený nebyl, bylo to poprvé po několika letech,kdy jsme měli být od sebe. Ale měl pochopení,a tak narval naše staré auto až po střechu vším možným (pozor, léto 89,co jste si na dovolenou nepřivezli,to jste neměli, žádné tesco nonstop, vietnamská večerka ani nákupy na internetu s dovážkou na práh chalupy). A taky nemožným, jako koš přeschlého nevyžehleného prádla, které jsem měla v plánu na chalupě lehce přemáchnout, usušit na sluníčku a pak začerstva vyžehlit. Dále plno knih, časopisů, křížovek. Odvezl nás na chalupu, strávil s námi odpoledne, dal oběma pusu a odjel, s přísným zakázem návštěv, jsme přece Robinsonky a navíc, pár týdnů odloučení nám jen prospěje. Sotva jsme mu zamávaly, opilé mlhou začínajících prázdnin na chalupě, kde jsem prožila mnoho prázdnin, mnoho letního... Problémy začaly hned.
Mé neskutečně hodné dítě, zvyklé na domov a jen domov, na slunný byt pod střechou paneláku, na prostředí neměnné po dva roky, bylo ze staré přízemní stinné chalupy vykulené a nervózní. Televize tam nebyla, takže ani večerníček, důležitá součást večerního rituálu - koupel, jídlo, večerníček, a pokud u něj neusnula, tak pohádka v postýlce. Všechno bylo jinak a nebylo to dobře. Scházel jí tatínek, nezažila do té doby večer bez tatínkovy pusy a pohádky, mobily nebyly, takže ho nemohla ani slyšet. Byla zvyklá si s bratranci hrát, ale ne s nimi usínat, to přišlo až po nástupu do MŠ, kdy trávila prázdniny zčásti u babičky s bratranci a sestřenicí. Týden nebyl ani způlky tak prázdninový jak jsme si se sestrou naplánovaly, malá byla nešťastná, neklidná, nevyspalá a já byla nakonec ráda, když odpoledne sestra brala své děti na koupaliště a my měly chvíli klid, malá na chvíli usnula. Po týdnu nepříliš vydařené dovolené odjela sestra s dětmi a my zůstaly v chalupě samy. Barák do té doby plný lidí a hlasů ztichl, malá večer usnula a mně začalo být samotné (bez telefonu, bez mailu...bez televize) smutno. Následující den, náš první sólo, se prudce ochladilo, pršelo a já se pokoušela zatopit v kamnech, ve kterých se pár let netopilo. Dřevo v kůlně s děravou střechou bylo zčásti vlhké, zčásti ztrouchnivělé od červotoče, ale nakonec se mi za hustého kouře podařilo zatopit. Místnost se ohřála a já dlouho do noci hlídala oheň v kamnech a větrala, aby nás neomámil kyslíčník uhelnatý ;) Začalo mě škrábat v krku. Ráno, druhý den našeho pobytu ve dvou, jsem pozdravila novou účastnici zájezdu, čerstvou zdatnou angínu. Vzala jsem sebou všechno možné pro první pomoc dítěti při úrazu, spálení sluníčkem apod., ale nepočítala jsem s tím, že v 21 zdravím kypících letech v létě dostanu angínu. Takže nic na bolest v krku, nic na teplotu. Nevím jak jsem přežila den, večer se mnou lomcovala horečka a snaha uklidnit dítě, kterému oněměla matka. Třetí ráno jsem byla vyřízená, tekly mi slzy a modlila jsem se, aby se zastavil někdo známý a nějak mě z toho dostal. Jít otravovat sousedy mě ani nenapadlo :) Ale všichni známí byli nasměrováni na ten první týden se sestrou a vlastně nikdo nevěděl, že si ještě "užívám" na chalupě.
Odpoledne toho třetího dne přijel rytíř na bílém koni, tedy manžel s naším starým autíčkem. Nedalo mu to, díkybohu, stýskalo se mu po jeho holkách a přijel se podívat. Padla jsem mu do náruče a pak už jen z gauče pozorovala, jak balí. Doma nás vybalil, dceru vykoupal, nakrmil a uložil. Ručičkama pevně sevřela peřinku, řekla Ahoj peřko, usnula a prospala týden. Mě odvezl ráno manžel k doktorovi, nafasovala jsem antibiotika, manžel paragraf na péči o dítě a manželku a mně začala konečně dovolená :)
Konečně! Díky :-))
Připomíná mi to jednu naší srpnovou dovolenou. Na Hracholuskách. Nabídka od známého chatiček jedné nejmenované firmy 10Kč za chatičku/noc. No nekupte to! A rovnou 2 a ať nežerem, na 14 dní!. Jednu pro dospěláky (v noci bude romantika) jednu pro děti (naše 8 a 11 a půjčené 10 let). Paráda! Pár hadříků, kýbl naložené číny a jedem.
Chatičky z papíru, venku denní teploty cca 10 stupňů, noční 4, topení nikde (v papíráku se topit nesmí). V plynovém vařici nouzová dávka plynu, takže čínu jsme tři dny dusili. Romantika byla, že jsme si láskyplně vzájemně odmotávali vlhké a studené přikrývky z našich těl, nabalených do všech hadrů, co jsme sebou měli. A tak jsme dovolenkově strávili 3 dny v Pzni v kině a pak nasupeně předčasně ukončili pobyt. Zajímavé je, že děti na tuto dovolenou vzpomínají jako na jednu z nejlepších :-))