Jak jsem si myla hlavu
7. ledna 2013 v 19:08 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....06:35 dětská postýlka ostentativně mlaská.
06:48 dětská postýlka začala vesele výskat. Je čas vylézt z té své. Přes toaletu se dostávám k umývadlu se zrcadlem a zjišťuju, že bych si měla umýt vlasy, a to nejlépe minulou středu. Docházím k rozhodnutí, že to udělám dnes (sobota).
07:15 vesele výskat začal dětský pokoj. Z ložnice, kde spí J. je sveřepě ignorován. Odkládám mimino a jdu říct Matýskovi, že o něm vím, že se o něj postarám hned jak se nakrmí brácha. Vracím se ke kojení.
07:18 z dětské válendy v pokojíčku trčí dvé holé nohy. Line se odtamtud nevábná vůně. Děkuji bohu za plínky a odkládám Šímu do lehačky. Ať chce nebo ne, právě dosnídal. Odcházím napravit škody, kopnout do J. a za mnou se ozývá více než nesouhlasný řev.
07:32 mažu Matymu chleba, přičemž mě oba kluci povzbuzují z podlahy. Nespokojené mručení, že se s tím crcám zleva a sípání po vydatném jekotu zprava.
07:36 z ložnice vychází vyoraná myš velikosti dospělého chlapa a ptá se, co je to tu za bordel. Fasuje talířek, hrneček a dítě. JÁ si jdu mýt hlavu.
Cestou mě zastaví pohled na dětský pokoj. Vyvětrat. A natřást trochu peřiny. Při té příležitosti objevuju dvoje a půl ponožky a kabátek od pyžama, které jsem měla v plánu vyprat minulý týden. Sbírám prádlo a když už jsem v tom, naplním pračku. Něco z ložnice, něco z koše, něco z kuchyně..... Proč to mimino tak řve? Ale no jistě. Ta snídaně.
08:12 Oba nakrmeni, jdu konečně do té koupelny. Ježiš, ale mám hlad. Vlasy počkají.
08:45 Tak už můžu. Po třech krocích jsem to zaslechla. Zvuk, jako když si někdo vykaká střeva do papíru. Ach jo. Přebaluju.
08:53 Ale už fakt jdu. Telefon. Sakra.
09:27 kamarádčina krize zdárně zažehnána, můžu se jít udělat krásnou.
09:28 - 09:37 hledání tepláků, nenalezeny.
09:37 - 09:42 hledání trička, nenalezeno.
Beru vše nové, čisté a voňavé, uvažuju, kde jsem se to probohaživého včera svlékala a doufám, že to bylo doma. Byla jsem tak unavená, že to klidně mohlo být místním Tescu. Jdu do koupelny. A čvachtají mi nohy. Proč mi, sakra, čvachtají nohy?! Ale jistě, ždímající pračka se "počůrává". Zapomněla jsem pod ni, chudinku letitou, dát hadr.
09:58 Dívám se na ten hadr na té šňůře na tom balkónu, jak povlává v tom studeném větru, já bosky, s mokrýma nohama a nechce se mi tam. Moc se mi nechce.
10:02 Zavírám za sebou dveře koupelny. "Miláčkůůůůůůůů! Kde máme..... ?" Aaaaaaaaaa! Nemám ráda tento začátek věty od chlapa. On totiž následuje naprosto jasný, průhledný a vždy se opakující scénář:
"Kde máme kafe/Jar/Matyho čisté tepláky/formičky na cukroví.... ?"
"Tam a tam, zlatíčko."
"Tam jsem teď koukal a není to tam."
"Tak je to tam a tam."
"Tady taky ne."
"To neni možný, ukaž." opravdu. Vracím se na místo, které jsem uvedla jako první. "Co kecáš, vždyť je to tady!"
10:12 koleje k vláčku nalezeny, jdu na ty vlasy. Čtvrt na jedenáct. Tak proto to miminko mručí! Svačina!
10:38 Jsem v koupelně a myju si hlavu. V mé mysli. Hluboko v mozku, až tam, kde si schovávám narozeninové dárky. Reálně stojím u kuchyňské linky a strouhám Matýskovi jablko.
11:02 J. krmí dítě, Šimonek spokojeně škytá v lehátku. Já jdu. Umýt si vlasy. Už konečně.
Napadá mě, jestli se ten oběd uvaří sám. Asi ne.
Vzdávám to. Snad večer. Nebo zítra. Každopádně doufám, že do příští středy.
Komentáře
Můžu svatosvatě slíbit, že za 10 let už si tu hlavu v pohodě umyjete a za 15 si budete vymýšlet co dělat, protože jinak si budete pořád jen mýt hlavu. Fakt! Přísahám :-))
a každý den znova, znova, znova... přesně tak. Totál krizovka tak jednou za týden. A nejhorší je, že už mi to ani nepřijde vtipné :-) zdravím a díky!
děkuju :)
LenkoK, vypadá to, že v naší automatické pračce :)
Jarko, beru Vás za slovo :)
Božííí! :-)