close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Z toho by se jeden mohl taky zbláznit

21. ledna 2013 v 18:21 | Prdlá Prvomatka |  Jen tak se trochu vypsat....
Někdy se na něj dívám, jak si hraje. Jak se snaží zvednout svými neohrabanými prstíky hračku ze země a po třech pokusech to vzdává.

Chce mi utéct z koupelny, šoupe se po tom svém zadečku rychlostí závodní želvy a výborně se při tom baví. Chechtá se na celé kolo a má radost, že zdrhnul mámě. Která zůstala stát ve dveřích, aby ho náhodou opravdu nedohonila.

Snaží se donést k ústům lžičku s jídlem, tak moc se soustředí, až mu polovina porce spadne zpátky do talíře. A on tu poloprázdnou lžičku ještě třikrát olízne, hledaje její původní obsah.

Spí ve své velké posteli jako mrtvý pavouk. Všechny končetiny pod sebou a snaží se zahřát, poněvadž se před několika hodinami odkopal a neumí se přikrýt. Takový malý zmrzlý hříbeček.

Sedí vedle stolu na zemi a natahuje ruce k tomu, kdo se dívá do monitoru a tudíž o něm neví. Malá, tichá, zosobněná prosba. A čeká. Jendou si těch rukou někdo všimne a pomůže mu postavit se. Jednou určitě.

Nadšeně výská ve vaně. Piští, až člověku praskají bubínky. Když tu se zahledí do proudu vody, který ho odjakživa fascinuje, uklidní se a nastaví dlaň. Pozoruje, jak mu voda protéká mezi prsty a po tisící se nechá hypnotizovat tím kouzlem. Tak málo mu stačí.

Vydává nesouvislé zvuky, žvatlá a jeho hlas nabírá na naléhavosti. Potřebuje nám něco moc důležitého říct a my ho pořád nechápeme. Nabírá k pláči a přidává gestikulaci rukama. Pořád se nechytáme. Po líčku mu stéká první slzička. Jsou tolik hloupí.

Veze se ve svém invalidním kočárku zachumlaný do deky až po krk a sleduje koulující se děti. Ten pohled ho uchvátí natolik, že se nakloní, div z kočárku nevypadne, ale nenechá si to ujít. Nervózně pokopává jednou nohou, jakoby chtěl seskočit. Přidat se do hry, doběhnout to barevné klubíčko plné rukou, nohou a bambulí a vmísit se do hry. Nabrat do rukou hromádku mokrého sněhu a hodit ji po tátovi. Jako ten kluk támhle. Aspoň jednou.

Všechno, co na světě mám, bych dala za to, aby mohl.
Běhat s dětmi.
Sníst na posezení tabulku čokolády.
Říct nám, co ho trápí.
Všechno.
Ale evidentně je to málo.
 

9 lidí ohodnotilo tento článek.

Komentáře

1 J. J. | 21. ledna 2013 v 19:37 | Reagovat

Ach jo. Obdivuju Vás, jak to zvládáte. Pokud by Vám to nevadilo, mohla byste napsat, jakou má syn diagnózu a prognózu? Předpokládám, že už to bylo zmíněno, ale nesleduju Vás od začátku...

2 LenkaK LenkaK | 21. ledna 2013 v 19:46 | Reagovat

Je to tak těžké.... Radovat se z malých  úspěchů a doufat v ty větší. A vidět, jak je Vaše dítě pořád víc jiné jak ty ostatní....

3 Simona Simona | 21. ledna 2013 v 22:06 | Reagovat

Tak teď jste mne rozplakala...
Ale to asi nebyl cíl, i když je to  známkou velkého talentu.
Musí to být těžké, ale zkuste si představit, že byste ho neměla...

4 Míša z hor Míša z hor | 21. ledna 2013 v 23:15 | Reagovat

Někdy nevím, co napsat...jako třeba teď...

5 Hepča Hepča | 22. ledna 2013 v 7:22 | Reagovat

krásně napsáno.
Ale Matýsek udělal veliký pokrok za ten poslední rok a já věřím, že půjde dál.
Šimonek ho bude dopředu táhnout.
Pořád je tu naděje.

Míša

6 Blanka Blanka | E-mail | 22. ledna 2013 v 8:31 | Reagovat

Držte se.

7 Zuzana Zuzana | E-mail | 22. ledna 2013 v 9:10 | Reagovat

Hlavne je to nevzdavat, mam kamaratku a jej dcera 5rocna neudrzala ani hlavicku, uz bola na dobrej ceste to cele zabalit az pokym sme nenastupili my. Ja, Mathis a Robin a nas Mathisko jej za 2hodiny neprehodil byt hore nohamy, nevykadil sa jej do bytu(normalne to nerobi, ale ked je na navsteve tak nevie kam), nevylial veskeru dazdovu vodu a neprehodil vsetko co sa do. Uz je tomu mesiac, radsej som jej ani nepisala. Vcera som ju po mesiaci stretla, jej dcerka mala natocene vlasky, bola vyobliekana, drzanie hlavicky sa jej viditelne zlepsio a zpevnila si aj nozicky. Kamaratka mi povedala ze ked videla jak musim intenzivne honit deti a kolko to da prace s Mathiskom ktory vlastne len nerozprava, tak zistila ze ona ma vlastne pohodicku a spustu casu na cvicenie a ze ju to dost nakoplo.

8 petra petra | E-mail | 22. ledna 2013 v 16:29 | Reagovat

hladím.
a doufám, že ho třeba brácha potáhne s sebou. budou dva, budou parťáci.

9 Martina Martina | E-mail | 22. ledna 2013 v 18:15 | Reagovat

Váš chlapeček je velký šikula a věřte,že Vás v mnoha věcech ještě dovede moc překvapit.Neztrácejte naději,držím Vám moc palce.

10 Jani Jani | 22. ledna 2013 v 21:17 | Reagovat

na dálku hladím... jste moc statečná, obdivuji Vás.
Moc bych nám oběma přála slyšet od našich synů jedinou holou větu, která by jejich mámám zněla jako rajská hudba, určitě ji uslyšíme. Vím to. J.

11 Zuzana Zuzana | E-mail | 22. ledna 2013 v 22:20 | Reagovat

Bracha  urcite potahne, zatial je este mali ale on povyrastie. Nas maly aktivny Robincek tiez tiahne Mathiska, je dlhy zoznam co sa od neho naucil, navyse musia dost sutazit.Drzim palce!

12 Marie Marie | 23. ledna 2013 v 12:38 | Reagovat

Jste super rodina a to je hlavní,máte v sobě spoustu lásky a to je důležité.

13 Andorea Andorea | 23. ledna 2013 v 16:36 | Reagovat

Půjde to. Pomaličku, ale půjde. Držím palce!

14 Kristy Kristy | 24. ledna 2013 v 11:27 | Reagovat

Přesně vím, o čem píšete. Jsem maminkou hendikepované holčičky a někdy je hoooodně těžké přijmout ten fakt, že i její o dva roky mladší brácha je v lecčems dopředu... Na vše jsme si u ní museli déle počkat, i "máma" vyslovila až po bráchovi... Na druhou stranu je pravda, že ji ve všem strašně moc táhne dopředu a z celého srdce věřím, že to tak bude i u Vás. Kolikrát já se můžu zlomit vejpůl, abych ji něco naučila a prostě to nejde a její brácha ji to jedinkrát předvede a ona to udělá jako nic. Zní to jako fráze, ale věřte svým dětem. Obě moc dobře vědí, proč přišly právě k Vám. Hodně sil.

15 Severka Severka | 24. ledna 2013 v 12:14 | Reagovat

Prosimtebe, jestli bude Mates pokračovat stejným tempem, jako loni, příští rok ti postaví ze sněhu chrám sv. Víta :-) A že mu občas nerozumíte? Já mám doma 2 autíky a mám pocit že si musí myslet, že jejich matka je totálně tupá. Nevěš hlavu, děvče, je dobře, bude ještě líp. Se Šimonem vám ještě ukážou! :-)

16 Alfa Alfa | Web | 27. ledna 2013 v 9:54 | Reagovat

Lidičky, kde berete tu sílu k radosti ze života? Mně bylo dáno mít dvě zdravé slečny - přišlo mi to vždycky jako samozřejmost a nevážila jsem si toho, ale dělala  jsem(a vlastně dodnes dělám...) tragédii z tak malicherných prkotin... Trošku se teď stydím.
Děkuji, že jste mi maličko pootevřeli oči.

17 Jana12 Jana12 | 29. ledna 2013 v 17:14 | Reagovat

Bude líp. Hladím.

18 Paní Weaslyová Paní Weaslyová | 31. ledna 2013 v 20:04 | Reagovat

Není to málo. Co dává máma, nikdy není málo.
Díky tomu se směje, díky tomu ví, kterým směrem dostatečně hlasitě plakat, díky tomu ví, že ty oči se od monitoru zvednou. Díky tomu, že někdo byl ochoten přistoupit na jeho způsob komunikace, vztahu, existence.
To není málo.

19 Lili Lili | 1. února 2013 v 2:55 | Reagovat

Zivot neni dokonaly... Je spoustu veci, ktere nemuzeme-kazdy z nas...
Ale ty ktere ano jsou nas ZIVOT...
A verim, ze ten Matyskuv je diky Vam a te lasce kolem neho krasny
-a ze na nej nema stejny metr jako "normalni" deti? Je jeho a dela co dokaze a vy s nim...
Hodne sily a radosti s nim prozite!

20 Jarka Jarka | E-mail | 1. února 2013 v 23:15 | Reagovat

Tak...
Jednou jsem vám napsala, že vás miluju. A fakt, že jo, ale... Ale takhle by to nešlo.
Pár dnů jsem tu nebyla a upadla jsem do slastného sebebolístkovství a tak jsem si v tom rochňala, jak tedy je ten svět(ke mně) nespravedlivej, že jsem se tak blbě vdala a že jsem stará a v tý práci se se mnou mohli taky po těch letech líp rozloučit, než mě vykopli.
No a pak přijdu sem a tady tohle.
Tohle už jsem taky jednou psala - on to ten Matýsek nakonec dá. Až se mu bude chtít! Hele i když jste mi fakt přirostla k srdci, sakra vy taky věčně děláte co se po vás chce??? :-))
P.S. Fakt to dá, už toho zvládl víc než dost, nebojte

21 Maar Maar | 6. února 2013 v 15:02 | Reagovat

Rozumím každému slovu...
Moc vám přeju, ať se to obrátí, posune, vždyť pokroky on dělá, ne že ne.
Taky vím, že nemoc dítěte je zároveň i dar, ale... co bychom někdy dali za to, být ti neobdarovaní, co?
Přeju hodně sil.

22 Zemča Zemča | 6. února 2013 v 17:30 | Reagovat

Naprosto chápu, celé dny je člověk docela srovnaný a pak najednou přijde nějaké kdyby...jako tuhle, lyžovala jsem se starším synem a viděla ty malé caparty a kdyby bylo na světě...snažím si je zakazovat, ale občas se nějaké objeví...tak nebudem smutnit, jsou to naše zlatíčka a ono bude zase líp...

23 Pisarka Pisarka | Web | 6. února 2013 v 21:14 | Reagovat

Ahoj, po delší době zdravím celou rodinu! Jak jsem začala pracovat, nestíhám vůbec nic...no nic převratného :-)
Vidíš, co já bych za to dala, kdyby Juli uměla to, co Maty...jo z toho by se jeden mohl zbláznit ;-)
Hlavu vzhůru, to není plané utěšování, že ho mladší brácha potáhne nahoru - u nás to taky funguje!

24 matyskovi matyskovi | 9. února 2013 v 12:53 | Reagovat

[1]: J., diagnózu nemá Matěj vlastně žádnou, jen soupis symptomů. Psychomotorická retardace, hypotonie a jiné lahůdky. A kde není diagnóza, není ani prognóza. Na druhou stranu to znamená, že nikdo na světě nám nemůže říct, že lepší už to nebude.
PP

25 matyskovi matyskovi | 9. února 2013 v 13:04 | Reagovat

[16]: Alfo, a možná v tom je ten vtip. Nezabývat se malichernostmi. On je ten život složitý sám o sobě i tak dost :)
PP

26 matyskovi matyskovi | 9. února 2013 v 13:05 | Reagovat

všem moc děkuju za slova útěchy a za podporu. Já vím, že to přejde. Ono to vždycky přejde. Aby se ta matka mohla znovu nadechnout a užívat života.
PP

27 Jitka F. Jitka F. | 3. dubna 2013 v 13:33 | Reagovat

Dobrý den, děkuji za krásný příspěvek, protože mi rozhodně mluvil z duše. Máme 9letého handicapovaného synka a k tomu ještě dvě zdravé děti - 5letou dcerku a 2letého synka. Je fakt, že nejstarší má tak závažnou genetickou diagnózu, že se jen těžko posune vývojově dál (jsme realisti, to není vzdávání boje), je na úrovni 3/4ročního dítěte. Sourozence ale má rád a je velmi dojemné sledovat, jak mu dvouletý dělá "asistenta". Tak malý a zároveň tak velký...
Velmi Vám fandím a jsem moc ráda, že jste si pořídili další děťátko. Zdravé děti navíc opravdu vnesou takovou tu čistou radost do bytu. A postiženému sourozenci se také uleví - konečně se rodiče věnují chvíli i někomu jinému a nenutí je dělat "stojky na hlavě" a jiné vylomeniny.
Tak hodně štěstí a radosti!!! Já vím, že je to někdy těžké, dvakrát třikrát do roka mě také dožene splín, jak je všechno marné, ale většinu času trávím jako šťastná "baba" a je mi moc dobře. Jako výborná psychozáchranka u mě fungují knihy a hlavně jednou týdně si jdu zahrát do orchestru, kde načerpám energii a na chvíli se vzdálím od dětiček.
Prima jaro, snad nějaké bude....

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama