Z toho by se jeden mohl taky zbláznit
21. ledna 2013 v 18:21 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....Komentáře
Je to tak těžké.... Radovat se z malých úspěchů a doufat v ty větší. A vidět, jak je Vaše dítě pořád víc jiné jak ty ostatní....
Tak teď jste mne rozplakala...
Ale to asi nebyl cíl, i když je to známkou velkého talentu.
Musí to být těžké, ale zkuste si představit, že byste ho neměla...
krásně napsáno.
Ale Matýsek udělal veliký pokrok za ten poslední rok a já věřím, že půjde dál.
Šimonek ho bude dopředu táhnout.
Pořád je tu naděje.
Míša
Hlavne je to nevzdavat, mam kamaratku a jej dcera 5rocna neudrzala ani hlavicku, uz bola na dobrej ceste to cele zabalit az pokym sme nenastupili my. Ja, Mathis a Robin a nas Mathisko jej za 2hodiny neprehodil byt hore nohamy, nevykadil sa jej do bytu(normalne to nerobi, ale ked je na navsteve tak nevie kam), nevylial veskeru dazdovu vodu a neprehodil vsetko co sa do. Uz je tomu mesiac, radsej som jej ani nepisala. Vcera som ju po mesiaci stretla, jej dcerka mala natocene vlasky, bola vyobliekana, drzanie hlavicky sa jej viditelne zlepsio a zpevnila si aj nozicky. Kamaratka mi povedala ze ked videla jak musim intenzivne honit deti a kolko to da prace s Mathiskom ktory vlastne len nerozprava, tak zistila ze ona ma vlastne pohodicku a spustu casu na cvicenie a ze ju to dost nakoplo.
hladím.
a doufám, že ho třeba brácha potáhne s sebou. budou dva, budou parťáci.
Váš chlapeček je velký šikula a věřte,že Vás v mnoha věcech ještě dovede moc překvapit.Neztrácejte naději,držím Vám moc palce.
na dálku hladím... jste moc statečná, obdivuji Vás.
Moc bych nám oběma přála slyšet od našich synů jedinou holou větu, která by jejich mámám zněla jako rajská hudba, určitě ji uslyšíme. Vím to. J.
Bracha urcite potahne, zatial je este mali ale on povyrastie. Nas maly aktivny Robincek tiez tiahne Mathiska, je dlhy zoznam co sa od neho naucil, navyse musia dost sutazit.Drzim palce!
Jste super rodina a to je hlavní,máte v sobě spoustu lásky a to je důležité.
Přesně vím, o čem píšete. Jsem maminkou hendikepované holčičky a někdy je hoooodně těžké přijmout ten fakt, že i její o dva roky mladší brácha je v lecčems dopředu... Na vše jsme si u ní museli déle počkat, i "máma" vyslovila až po bráchovi... Na druhou stranu je pravda, že ji ve všem strašně moc táhne dopředu a z celého srdce věřím, že to tak bude i u Vás. Kolikrát já se můžu zlomit vejpůl, abych ji něco naučila a prostě to nejde a její brácha ji to jedinkrát předvede a ona to udělá jako nic. Zní to jako fráze, ale věřte svým dětem. Obě moc dobře vědí, proč přišly právě k Vám. Hodně sil.
Prosimtebe, jestli bude Mates pokračovat stejným tempem, jako loni, příští rok ti postaví ze sněhu chrám sv. Víta :-) A že mu občas nerozumíte? Já mám doma 2 autíky a mám pocit že si musí myslet, že jejich matka je totálně tupá. Nevěš hlavu, děvče, je dobře, bude ještě líp. Se Šimonem vám ještě ukážou! :-)
Lidičky, kde berete tu sílu k radosti ze života? Mně bylo dáno mít dvě zdravé slečny - přišlo mi to vždycky jako samozřejmost a nevážila jsem si toho, ale dělala jsem(a vlastně dodnes dělám...) tragédii z tak malicherných prkotin... Trošku se teď stydím.
Děkuji, že jste mi maličko pootevřeli oči.
Není to málo. Co dává máma, nikdy není málo.
Díky tomu se směje, díky tomu ví, kterým směrem dostatečně hlasitě plakat, díky tomu ví, že ty oči se od monitoru zvednou. Díky tomu, že někdo byl ochoten přistoupit na jeho způsob komunikace, vztahu, existence.
To není málo.
Zivot neni dokonaly... Je spoustu veci, ktere nemuzeme-kazdy z nas...
Ale ty ktere ano jsou nas ZIVOT...
A verim, ze ten Matyskuv je diky Vam a te lasce kolem neho krasny
-a ze na nej nema stejny metr jako "normalni" deti? Je jeho a dela co dokaze a vy s nim...
Hodne sily a radosti s nim prozite!
Tak...
Jednou jsem vám napsala, že vás miluju. A fakt, že jo, ale... Ale takhle by to nešlo.
Pár dnů jsem tu nebyla a upadla jsem do slastného sebebolístkovství a tak jsem si v tom rochňala, jak tedy je ten svět(ke mně) nespravedlivej, že jsem se tak blbě vdala a že jsem stará a v tý práci se se mnou mohli taky po těch letech líp rozloučit, než mě vykopli.
No a pak přijdu sem a tady tohle.
Tohle už jsem taky jednou psala - on to ten Matýsek nakonec dá. Až se mu bude chtít! Hele i když jste mi fakt přirostla k srdci, sakra vy taky věčně děláte co se po vás chce??? :-))
P.S. Fakt to dá, už toho zvládl víc než dost, nebojte
Rozumím každému slovu...
Moc vám přeju, ať se to obrátí, posune, vždyť pokroky on dělá, ne že ne.
Taky vím, že nemoc dítěte je zároveň i dar, ale... co bychom někdy dali za to, být ti neobdarovaní, co?
Přeju hodně sil.
Naprosto chápu, celé dny je člověk docela srovnaný a pak najednou přijde nějaké kdyby...jako tuhle, lyžovala jsem se starším synem a viděla ty malé caparty a kdyby bylo na světě...snažím si je zakazovat, ale občas se nějaké objeví...tak nebudem smutnit, jsou to naše zlatíčka a ono bude zase líp...
Ahoj, po delší době zdravím celou rodinu! Jak jsem začala pracovat, nestíhám vůbec nic...no nic převratného :-)
Vidíš, co já bych za to dala, kdyby Juli uměla to, co Maty...jo z toho by se jeden mohl zbláznit ;-)
Hlavu vzhůru, to není plané utěšování, že ho mladší brácha potáhne nahoru - u nás to taky funguje!
[1]: J., diagnózu nemá Matěj vlastně žádnou, jen soupis symptomů. Psychomotorická retardace, hypotonie a jiné lahůdky. A kde není diagnóza, není ani prognóza. Na druhou stranu to znamená, že nikdo na světě nám nemůže říct, že lepší už to nebude.
PP
[16]: Alfo, a možná v tom je ten vtip. Nezabývat se malichernostmi. On je ten život složitý sám o sobě i tak dost :)
PP
všem moc děkuju za slova útěchy a za podporu. Já vím, že to přejde. Ono to vždycky přejde. Aby se ta matka mohla znovu nadechnout a užívat života.
PP
Dobrý den, děkuji za krásný příspěvek, protože mi rozhodně mluvil z duše. Máme 9letého handicapovaného synka a k tomu ještě dvě zdravé děti - 5letou dcerku a 2letého synka. Je fakt, že nejstarší má tak závažnou genetickou diagnózu, že se jen těžko posune vývojově dál (jsme realisti, to není vzdávání boje), je na úrovni 3/4ročního dítěte. Sourozence ale má rád a je velmi dojemné sledovat, jak mu dvouletý dělá "asistenta". Tak malý a zároveň tak velký...
Velmi Vám fandím a jsem moc ráda, že jste si pořídili další děťátko. Zdravé děti navíc opravdu vnesou takovou tu čistou radost do bytu. A postiženému sourozenci se také uleví - konečně se rodiče věnují chvíli i někomu jinému a nenutí je dělat "stojky na hlavě" a jiné vylomeniny.
Tak hodně štěstí a radosti!!! Já vím, že je to někdy těžké, dvakrát třikrát do roka mě také dožene splín, jak je všechno marné, ale většinu času trávím jako šťastná "baba" a je mi moc dobře. Jako výborná psychozáchranka u mě fungují knihy a hlavně jednou týdně si jdu zahrát do orchestru, kde načerpám energii a na chvíli se vzdálím od dětiček.
Prima jaro, snad nějaké bude....
Ach jo. Obdivuju Vás, jak to zvládáte. Pokud by Vám to nevadilo, mohla byste napsat, jakou má syn diagnózu a prognózu? Předpokládám, že už to bylo zmíněno, ale nesleduju Vás od začátku...