Jednoho letního rána
19. června 2013 v 17:27 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....Sedím na louce před chatou a dívám se na slunce, které se pomalu, ale jistě šplhá po obloze nahoru. Nad sebou plechové nebe, pod rukama cítím rosu. Bude nádherný, horký, letní den. Jeden z těch, které si člověk schovává na až-mi-budou-umrzat-uši. Najednou ze dveří vybíhá dítě, bosky, jen v kalhotkách od pyžamka. Letí ke mně jako splašený a křičí: "Maminko! Maminko, mně se zdál strašlivej sen! Nefungovaly mi nožičky a nemohl jsem chodit. Ani mluvit. Chtěl jsem ti říct, že jsem viděl šnečka jak leze na strom a nešlo to! Mamí, já ti dám pusu, jo?" skáče mi kolem krku a své dlouhé nohy obtáčí kolem mého pasu jako malá chobotnička. Padám na záda do trávy, pevně ho objímám a řehtáme se, až nám tečou slzy. "To byl jen sen, prdelko" šeptám mu do ucha, "už je dobře".
A pak to probuzení. To je zase moje noční můra.
Komentáře
Sny jsou od toho,aby se snili.Ber,co život dává,buď šťastná a věř.
Tak ale ten sen je dokonaly, s tymi nohami jak ich obtaca kolem pasu.
Několikrát jsem smazala příspěvek.Tak jen stručně,ale od srdce.Moc na Tebe myslím.
Chápu.Taky mívám sny o tom,že můj syn je zdravý,vnímá mě,říká mi mami.A probuzení potom bolí.
ach jo, jdu si hned potulit toho svýho. dneska byl nepříčetnej (asi z vedra), ale je můj.