close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Mělo to tak být

20. listopadu 2013 v 8:38 | Prdlá Prvomatka |  Jen tak se trochu vypsat....
je pro mě strašně těžké už jen vypustit tuhle větu z klávesnice. Mělo to tak být. Třeba ano. Třeba se všechno děje správně, jen ne tak, jak bychom si přáli my.
Smíření.
Do duše se mi vkrádá nekonečný pocit míru.
Konečně klid.
Mělo to tak být.
Přestat bojovat, běhat s hlavou namířenou proti zdi, přestat čůrat proti větru.
Teď stačí otevřít oči a dívat se.
Všechno je pro něco
dobré je kravina. Ne všechno je dobré. Jen pro něco. Něco to přinese, něco to člověku dá, třeba i bolest a slzy. A ano, i takhle to mělo být.
Mělo to tak být.
Když už je to jednou venku, vevnitř, nemůžu se té věty nabažit.
Postižené dítě,
rakovina,
ulomené ouško u oblíbeného hrnku na kafe.
Teď nezbývá než se zeptat a velmi, velmi pečlivě poslouchat odpověď. Třeba se mi nebude líbit, ale bude důležitá. Třeba bude znít "nemáš se toho pitomýho hrnku držet jako klíště" a třeba to bude cesta jak uzdravit Matýska. Nebo svou tvrdou, zabejčenou hlavu.
Nechat se ohnout větrem, plavat s proudem.
Mělo to tak být.
Velmi osvobozující.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kristy Kristy | 20. listopadu 2013 v 10:23 | Reagovat

Děkuju.Přesně tuto větu ´ Mělo to tak být´ jsem potřebovala slyšet. Jako mamince postižené holčičky ke mně poslední dobou přicházely otázky typu: Proč dopr... já??? Už to vím, protože to tak mělo být.

2 Severka Severka | 20. listopadu 2013 v 11:21 | Reagovat

Jak to tak má být, neutečeš tomu, ani se neschováš, stejně si tě to najde.
Nejtěžší je to pochopit a neprat se s tím, zbytek už je brnkačka.
Nohu za krk si kvůli tomu nedáme, no ne? :-)

3 Marie Marie | 20. listopadu 2013 v 12:20 | Reagovat

Je to tak,jak je.To smíření je jen v nás,přijmout ho a smířit se.Udělat si pořádek v duši,toť vše.

4 Verča Verča | E-mail | 20. listopadu 2013 v 18:51 | Reagovat

Není nutné s životem bojovat už jen proto, že to nikam nevede... Smíření je důležitá věc... Smíření a nebát se prožívat cokoli... klidně i ten strach z toho, moct si dovolit prožívat cokoli.:)

5 Míša z Plzně Míša z Plzně | 21. listopadu 2013 v 9:07 | Reagovat

ano také jsem po letech došla k této větě. Mělo to tak být.
Můj dospělý syn Petr je autista asperger. Asi to tak má být.
Má své rituály, zaběhnuté stereotypy. Je doma na ID, zřejmě se neožení a nebude mít děti.
Ale má krásnou duši a dokáže být i něžný.
Má rád svého synovce. Je to láska bez toho že by ho objímal a pusinkoval. To autisté nedělají. Ale je krásné ho pozorovat, jak stojí u dveří a s úsměvem malého synovce pozoruje.
Nebo, když se vnouček loučí, tak se pusinkujeme. A strejda Petr říká : " Mě Samíku nelíbej mě ne. ", ale něžně ho pohladí po hlavě.
Kdybych ho neměla, byl by můj život vlastně chudší.

6 ilias ilias | 21. listopadu 2013 v 22:26 | Reagovat

Kéž bych tu větu taky mohla jednou s lehkostí vypustit z klávesnice. Ale ještě to nejde. Ani po patnácti letech boje. Pořád si tříštím lebku o zeď. Pořád mám na botách vlastní chcanky. Rozum tuší, že dokud nepřijde smíření, budou následovat další zkoušky. Ale stejně se pořád vevnitř něco vzpírá. Pořád ještě večer uléhám s nadějí, že se ráno probudím ve svém starém životě a všem budu vyprávět ten neuvěřitelně šílený sen, který se mi zdál...

7 Alžběta Alžběta | 23. listopadu 2013 v 22:25 | Reagovat

Myslím na tu větu -mělo to tak být.... manžel si po 25letech manželství pěkného našel milenku (byl docela účelově vyhlédnut) a najednou je všechno jinak. Chce od nás odejít, ale nedokáže to, rozejít se sní také nedokáže.... A tak si říkám, že mi to má také něco v životě ukázat. Bolí to. Ale až zjistím, co mě to má naučit, řeknu vám...

8 Marie Marie | 24. listopadu 2013 v 7:03 | Reagovat

Milá Alžběto v tomto případě tě to nic nenaučí,ale poučí.Bude to poučení na celý život,ale odpouštět se má!!!!!

9 OLga OLga | E-mail | 24. listopadu 2013 v 18:37 | Reagovat

Gratuluju. Já tohle nedokázala ani po 17 letech. Musím s tím něco udělat, nebo zničím sama sebe i svoje blízké. Signály už se ozývají.

10 Matyskovi Matyskovi | 24. listopadu 2013 v 19:05 | Reagovat

Děkuju :)
Alžběto, smekám. A držím palce, ať to ustojíte se ctí.

Míšo, to je moc hezký :)

Ilias, držím palce

Řeknu vám, dámy, že je to strašně zvláštní pocit. Celý můj život se najednou začal skládat do obrazu jako puzzle. Věci si sedají tam, kam mají, to co přichází je veskrze pozitivní (ťuk ťuk), jako bonbón za splněný úkol v dětské bojovce. Jakoby mi shůry vzkazovali "vidíš, a ani to nebolelo". Věřím, že na tu hubu zase padnu, ale doufám, že už budu líp vědět proč.
PP

11 omarka omarka | 26. listopadu 2013 v 21:08 | Reagovat

Milá PP...
Jak ráda bych tě někdy pozvala na kafe a pokecala. Třeba co budeš péct na vánoce, co sis koupila nového na sebe, prostě takové to tlachání o něčem a o ničem, jak to někdy s holkami děláme.

12 matyskovi matyskovi | 3. prosince 2013 v 8:13 | Reagovat

Omarko, děkuju, to je opravdu nádherný komentář k mým textům :) Ale jako není všechno zlato, co se třpytí, ani já určitě nejsem v reálu tak zábavná a zajímavá jako na internetu. O nic jste nepřišly :)

PP

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama