Mělo to tak být
20. listopadu 2013 v 8:38 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....Komentáře
Jak to tak má být, neutečeš tomu, ani se neschováš, stejně si tě to najde.
Nejtěžší je to pochopit a neprat se s tím, zbytek už je brnkačka.
Nohu za krk si kvůli tomu nedáme, no ne? :-)
Je to tak,jak je.To smíření je jen v nás,přijmout ho a smířit se.Udělat si pořádek v duši,toť vše.
Není nutné s životem bojovat už jen proto, že to nikam nevede... Smíření je důležitá věc... Smíření a nebát se prožívat cokoli... klidně i ten strach z toho, moct si dovolit prožívat cokoli.:)
ano také jsem po letech došla k této větě. Mělo to tak být.
Můj dospělý syn Petr je autista asperger. Asi to tak má být.
Má své rituály, zaběhnuté stereotypy. Je doma na ID, zřejmě se neožení a nebude mít děti.
Ale má krásnou duši a dokáže být i něžný.
Má rád svého synovce. Je to láska bez toho že by ho objímal a pusinkoval. To autisté nedělají. Ale je krásné ho pozorovat, jak stojí u dveří a s úsměvem malého synovce pozoruje.
Nebo, když se vnouček loučí, tak se pusinkujeme. A strejda Petr říká : " Mě Samíku nelíbej mě ne. ", ale něžně ho pohladí po hlavě.
Kdybych ho neměla, byl by můj život vlastně chudší.
Kéž bych tu větu taky mohla jednou s lehkostí vypustit z klávesnice. Ale ještě to nejde. Ani po patnácti letech boje. Pořád si tříštím lebku o zeď. Pořád mám na botách vlastní chcanky. Rozum tuší, že dokud nepřijde smíření, budou následovat další zkoušky. Ale stejně se pořád vevnitř něco vzpírá. Pořád ještě večer uléhám s nadějí, že se ráno probudím ve svém starém životě a všem budu vyprávět ten neuvěřitelně šílený sen, který se mi zdál...
Myslím na tu větu -mělo to tak být.... manžel si po 25letech manželství pěkného našel milenku (byl docela účelově vyhlédnut) a najednou je všechno jinak. Chce od nás odejít, ale nedokáže to, rozejít se sní také nedokáže.... A tak si říkám, že mi to má také něco v životě ukázat. Bolí to. Ale až zjistím, co mě to má naučit, řeknu vám...
Milá Alžběto v tomto případě tě to nic nenaučí,ale poučí.Bude to poučení na celý život,ale odpouštět se má!!!!!
Gratuluju. Já tohle nedokázala ani po 17 letech. Musím s tím něco udělat, nebo zničím sama sebe i svoje blízké. Signály už se ozývají.
Děkuju :)
Alžběto, smekám. A držím palce, ať to ustojíte se ctí.
Míšo, to je moc hezký :)
Ilias, držím palce
Řeknu vám, dámy, že je to strašně zvláštní pocit. Celý můj život se najednou začal skládat do obrazu jako puzzle. Věci si sedají tam, kam mají, to co přichází je veskrze pozitivní (ťuk ťuk), jako bonbón za splněný úkol v dětské bojovce. Jakoby mi shůry vzkazovali "vidíš, a ani to nebolelo". Věřím, že na tu hubu zase padnu, ale doufám, že už budu líp vědět proč.
PP
Milá PP...
Jak ráda bych tě někdy pozvala na kafe a pokecala. Třeba co budeš péct na vánoce, co sis koupila nového na sebe, prostě takové to tlachání o něčem a o ničem, jak to někdy s holkami děláme.
Děkuju.Přesně tuto větu ´ Mělo to tak být´ jsem potřebovala slyšet. Jako mamince postižené holčičky ke mně poslední dobou přicházely otázky typu: Proč dopr... já??? Už to vím, protože to tak mělo být.