close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Most

2. července 2014 v 7:27 | Prdlá Prvomatka
V jednom českém městě máme most, který je zároveň křižovatkou. Strašný, strašlivý, přímo strašidelný most. A já přes něj teď musím. Já vím, musí se jenom umřít, ale já mám fakt jen tuto volbu: umři nebo bojuj. O útěku nepadlo ani slovo, není kudy. Most/křižovatka vede přes řeku, přes kterou evidentně už nikdy žádná jiná stavba nevedla a nepovede. A tak jo, mohla bych to objet přes některé vídeňské předměstí nebo kolem Kremlu doleva, ale to mi přijde daleko. A tak jezdím přes most se třemi S.

Bojový úkol zní jednoduše: zařaď se do jednoho ze tří pruhů, a až tě čáry na zemi pustí, vnoř se mezi plynulou kolonu o dvou pruzích po tvé pravici a propluj až ke svodidlům. V klidu, máš na to dost času, třeba i minutu. Ale pak si musíš pospíšit. Protože za zatáčkou, tam dole, tam je Jezevcovo doupě a tam už si nevybereš. Tam musíš s davem a budeš-li kdekoliv jinde než ve své frontě, mohla by ses taky zítra ráno probudit ve Stockholmu.

Já to prostě nedávám. Nedávám! Nemám ty LOKTY! Ani KOLENA! A už vůbec žádný ostrý KOTNÍKY!!! Ja su malá moravská děvčička, na mě musíte pomalu a jemně.

Pánové. Ach pánové...

Je to boj.

V očích smrt a na tacháči třicet. Jedna noha na brzdě, druhá na spojce, třetí na plynu. Jedna ruka na volantu, druhá na šaltrpáce, třetí ležérně položená na staženém okýnku jakože nic. Aby viděli. Aby věděli, že se jich nebojím, plémě jedno bezohledné.

Ale minule jsem je přečůrala. Omluvte mou franštinu, ale opravdu jsem tomu Volvu velkému hnědému drzému ukázala, zač je v Pardubicích řazení do pruhů před křižovatkou. Nepustil mě tam. Nejdřív jel jako blázen, nacpal se Fištovi za prdelku a když ten můj malý brouček vychovaně vyhodil blinkr a začal opatrně odbočovat, přidal volvák na plynu. A zatroubil. A to se na mě nesmí. Na mě prostě nesmíte uprostřed soustředěné činnosti, jako je rébus Most se třemi S, používat donucovací prostředky - klakson na velkém Volvu. Lekla jsem se a i když se SUV zastydělo a přibrzdilo, má odvaha zdolat Most byla tatam. Kdepak, do pravého pruhu! Jejda! To já si pěkně zůstanu, kde jsem a večer si chytím stopa z Olomouce.

Jela jsem, kam mě kola nesla. Do kopce a doleva, na úplně blbou světovou stranu. A doufala jsem, že třeba za městem narazím na benzínku, kde mi ochotný prodavač nad mapou vysvětlí, jak se dostanu domů, aniž bych znovu musela použít Most. Najednou, kde se vzal, tu se vzal, stál přede mnou obchvat města, který já znám jako své boty. Lákal mě obrovskou cedulí s nápisem DOMŮ TUDY a nádhernou velikánskou šipkou. Nadšeně jsem se rozjela kudy ukazatel mířil, abych vzápětí zjistila, že díky svému strašpytlíkovství jsem objevila zkratku. Vyhnula jsem se asi deseti světelným křižovatkám, na kterých svítí zásadně jen červená a modré skříňové Avii, jež mezi křižovatkami pendluje od rána do večera, vždy přede mnou, evidentně za účelem znepříjemnit mi cestu.

Vyhrála jsem! Vybojovala jsem svou bitvu. Sice pořád musím přes Most se třemi S, ale už se ho nemusím bát. Poněvadž teď vím, že všechny cesty z něj vedou domů za klukama.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 petra petra | E-mail | 2. července 2014 v 15:48 | Reagovat

správně. naprosto správně. pokud tě volvo nezabije, tak tě posílí:))

2 adresa adresa | E-mail | 2. července 2014 v 15:53 | Reagovat

:) všechny cesty vedou do Říma.
Když jsem se kdysi s čerstvým ŘP a stařičkým autem pustila poprvé do našeho krajského velkoměsta, měla jsem za sebou pár jízd po cestě z návsi na hřbitov a kolem pošty k obchoďáku. Franta mi mával z traktoru a Jituš z okna pošty. A teď dva tři pruhy a stovky aut, co mě chtěly jen nabourat a ujet. Od značky města k širšímu centru jsem dojela jak královna s průvodem, čtyřicítkou, byl tam zákaz předjíždění. Počítám, že za mnou měli všichni ohryzaný volant. Před křižovatkou jsem neunesla představu, že jako první v koloně se mám zařadit do správného pruhu, zastavit na červenou, na zelenou rozjet a to všechno s těmi ostatními za zády. Tak jsem to vzdala a zajela na kraj na odstavnou plochu, jakože vlastně tam jsem chtěla zaparkovat, ach já hlava děravá. Když všichni odjeli, provoz zřídnul,protože pominula ranní špička, asi tak za patery semafory,tak jsem nonšalantě vyjela zpátky do akce. Zaparkovala jsem na parkovišti, co bylo hned za křižovatkou ;-) a po městě se pohybovala MHD. Tak jsem to praktikovala nějakou dobu, než jsem usoudila, že je čas pustit se dál. Za křižovatkou jsem neodbočila na parkoviště, ale pokračovala dál. Bohužel jsem nevěděla kam, a tak jsem se jak klíště držela bílého (jo, pamatuju si!) wartburgu před sebou. Visela jsem mu za zadkem, kdyby jel do krematoria, vjela bych tam za ním. Vyjel z města a já spokojeně za ním, provoz byl opět klidný, žádné křižovatky, tak mi nevadilo, že warťas zmizel v dáli. Benzinu plná nádrž, tak jsem dojela až k ceduli Karlovy Vary 17 km. To mě zarazilo, ale nebylo kam odbočit, tak jsem ještě chvilku jela, než jsem narazila na křižovaku, odbočila vlevo a otočila se do protisměru. Byla jsem z toho dobrodružství tak rozrušená, že jsem zapomněla polovinu věcí, co jsem chtěla ve městě koupit a vyřídit. Když už jsem se tak rozjela, přidala jsem další divočinu, šla jsem na kafe do kavárny. A sama!

adresa

3 Marie Marie | 2. července 2014 v 20:37 | Reagovat

Holky,hlavně že jezdíte,to já jsem posera a vzdala jsem to.

4 Levandule Levandule | 2. července 2014 v 22:17 | Reagovat

Pěkné, moc pěkné!!

5 Alena Alena | 3. července 2014 v 0:44 | Reagovat

Jo,to znám! Z chaty už jedu v pohodě, ale na lámání chleba vždy dochází za podjezdem Barrandovského mostu,kde se musím vřadit o dva pruhy nalevo, ale v těch pruzích fičí auta z mostu docelaslušnou rychlostí, je jich plno a já mám na to jen asi 100 metrů!!
Hrůza! No ale vždy to nakonec nějak zplichtím, sice si řidiči často sahají na čelo - asi je tam neco svrbí či co :)
A s jízdou za někým mám též zkušenost  - z dětství. To otevřeli první úsek dálnice - do Průhonic, naši meli nové auto a že to pojedeme vyzkoušet. Ovšem padla mlha, ale ta pravá, pořádná, nebylo vidět na krok. Tak se otec nalepil za auto, které jelo před ním, viděli jsme mu zadní světla a to bylo vše. Jedeme, jedeme, sjíždíme do zatáčky, jedeme dál a... najednou auto před námi zastavilo! Otec zastavil také, mlha se malinko rozplynula a my koukáme, kde jsme! Na dvoře statku! Prostě to auto sjelo z dálnice a jelo domů. Tak jsme se omluvili a hurá zpátky! Ale jak? Jak se proboha v té mlze dostat zpátky na dálnici? Nakonec to otec vzdal a došourali jsme se k Praze po okresce...
Mně naučila jezdit nutnost a spíš jsem doposud vozila drahou polovičku po návštěvě večírků či restaurací,protože nepiji...
Ale teď jezdit musím a je to děsné! Snad se to časem poddá.

6 PLenka PLenka | E-mail | 3. července 2014 v 22:42 | Reagovat

Krásný :-) Celý krásný :-)

7 Verča Verča | E-mail | 5. července 2014 v 13:08 | Reagovat

Hezký článek. Obdivuju, že to zvládáš, protože obsluhovat všechny ty pedály, páčky, volant a do toho se ještě pokoušet telepaticky spojit s řidiči za účelem pochopení chování některých z nich, to není nic lehkého... řekla bych.:-) Mě, ale hlavně ostatní účastníky silničního provozu od jisté smrti chrání můj zrakový handicap, protože kdybych ho neměla a udělala si řidičák, teroristé by ve srovnání se mnou byli hotoví lidumilové.:-D

8 LenkaK LenkaK | 15. července 2014 v 14:01 | Reagovat

Jak vám rozumím!!! Až jsem se opotila z představy toho MOSTU! Řidičák jsem si dělala až trochu později a už mi k tomu chyběla ta bezstarostnost mládí. ale statečně jezdím a neustále rozšiřuji svůj okruh a dosahuji met! Ale veliká města sama nedávám :( Musím mít vedle sebe někoho, kdo bude hlídat buď cestu nebo chodce :))Lenkak

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama