Most
2. července 2014 v 7:27 | Prdlá PrvomatkaKomentáře
:) všechny cesty vedou do Říma.
Když jsem se kdysi s čerstvým ŘP a stařičkým autem pustila poprvé do našeho krajského velkoměsta, měla jsem za sebou pár jízd po cestě z návsi na hřbitov a kolem pošty k obchoďáku. Franta mi mával z traktoru a Jituš z okna pošty. A teď dva tři pruhy a stovky aut, co mě chtěly jen nabourat a ujet. Od značky města k širšímu centru jsem dojela jak královna s průvodem, čtyřicítkou, byl tam zákaz předjíždění. Počítám, že za mnou měli všichni ohryzaný volant. Před křižovatkou jsem neunesla představu, že jako první v koloně se mám zařadit do správného pruhu, zastavit na červenou, na zelenou rozjet a to všechno s těmi ostatními za zády. Tak jsem to vzdala a zajela na kraj na odstavnou plochu, jakože vlastně tam jsem chtěla zaparkovat, ach já hlava děravá. Když všichni odjeli, provoz zřídnul,protože pominula ranní špička, asi tak za patery semafory,tak jsem nonšalantě vyjela zpátky do akce. Zaparkovala jsem na parkovišti, co bylo hned za křižovatkou ;-) a po městě se pohybovala MHD. Tak jsem to praktikovala nějakou dobu, než jsem usoudila, že je čas pustit se dál. Za křižovatkou jsem neodbočila na parkoviště, ale pokračovala dál. Bohužel jsem nevěděla kam, a tak jsem se jak klíště držela bílého (jo, pamatuju si!) wartburgu před sebou. Visela jsem mu za zadkem, kdyby jel do krematoria, vjela bych tam za ním. Vyjel z města a já spokojeně za ním, provoz byl opět klidný, žádné křižovatky, tak mi nevadilo, že warťas zmizel v dáli. Benzinu plná nádrž, tak jsem dojela až k ceduli Karlovy Vary 17 km. To mě zarazilo, ale nebylo kam odbočit, tak jsem ještě chvilku jela, než jsem narazila na křižovaku, odbočila vlevo a otočila se do protisměru. Byla jsem z toho dobrodružství tak rozrušená, že jsem zapomněla polovinu věcí, co jsem chtěla ve městě koupit a vyřídit. Když už jsem se tak rozjela, přidala jsem další divočinu, šla jsem na kafe do kavárny. A sama!
adresa
Holky,hlavně že jezdíte,to já jsem posera a vzdala jsem to.
Jo,to znám! Z chaty už jedu v pohodě, ale na lámání chleba vždy dochází za podjezdem Barrandovského mostu,kde se musím vřadit o dva pruhy nalevo, ale v těch pruzích fičí auta z mostu docelaslušnou rychlostí, je jich plno a já mám na to jen asi 100 metrů!!
Hrůza! No ale vždy to nakonec nějak zplichtím, sice si řidiči často sahají na čelo - asi je tam neco svrbí či co :)
A s jízdou za někým mám též zkušenost - z dětství. To otevřeli první úsek dálnice - do Průhonic, naši meli nové auto a že to pojedeme vyzkoušet. Ovšem padla mlha, ale ta pravá, pořádná, nebylo vidět na krok. Tak se otec nalepil za auto, které jelo před ním, viděli jsme mu zadní světla a to bylo vše. Jedeme, jedeme, sjíždíme do zatáčky, jedeme dál a... najednou auto před námi zastavilo! Otec zastavil také, mlha se malinko rozplynula a my koukáme, kde jsme! Na dvoře statku! Prostě to auto sjelo z dálnice a jelo domů. Tak jsme se omluvili a hurá zpátky! Ale jak? Jak se proboha v té mlze dostat zpátky na dálnici? Nakonec to otec vzdal a došourali jsme se k Praze po okresce...
Mně naučila jezdit nutnost a spíš jsem doposud vozila drahou polovičku po návštěvě večírků či restaurací,protože nepiji...
Ale teď jezdit musím a je to děsné! Snad se to časem poddá.
Hezký článek. Obdivuju, že to zvládáš, protože obsluhovat všechny ty pedály, páčky, volant a do toho se ještě pokoušet telepaticky spojit s řidiči za účelem pochopení chování některých z nich, to není nic lehkého... řekla bych.:-) Mě, ale hlavně ostatní účastníky silničního provozu od jisté smrti chrání můj zrakový handicap, protože kdybych ho neměla a udělala si řidičák, teroristé by ve srovnání se mnou byli hotoví lidumilové.:-D
Jak vám rozumím!!! Až jsem se opotila z představy toho MOSTU! Řidičák jsem si dělala až trochu později a už mi k tomu chyběla ta bezstarostnost mládí. ale statečně jezdím a neustále rozšiřuji svůj okruh a dosahuji met! Ale veliká města sama nedávám :( Musím mít vedle sebe někoho, kdo bude hlídat buď cestu nebo chodce :))Lenkak
správně. naprosto správně. pokud tě volvo nezabije, tak tě posílí:))