Zpátky na nohy
8. dubna 2015 v 18:28 | Prdlá Prvomatka | Jen tak se trochu vypsat....Komentáře
Kéž bych uměla pomoct, kéž bych aspoň uměla napsat něco jako výše "Nurita" Píše mi ale z duše... Ať je líp! Ať je líp! Ať je líp! Aspoň trochu... :-(
chtěla jsem napsat něco povzbudivýho, ale fakt, fakt mě nic nenapadlo, což je děsný:((
Koc, jsi silná. Je mi to tak líto...
Ale musím se Matyho zastat. Vzpomeň si na tu nemocnici, kde jste si rozuměli jako nikdy. Vzpomeň si, jak tě tuhle po tom pádu objal.
On ví... možná ne vždycky a možná ne tak, jak bychom si všichni přáli, ale ví.
A ty taky.
Drž sa, musíš...
Nepřemýšlej o tom co bylo,kdyby bylo a co bude až bude a prožívej den ode dne.Postav se pevně na nohy a nikam nepadej a žij.
Koc, kam jsi to spadla? Koukej zas vylézt na sluníčko. Maty toho sice mnoho nenakecá, ale rozhodně jsi pro něj víc než čokoládový pudink, to ti garantuju.
[Smazaný komentář]To snad nemyslíte vážně? Tohle je už dost za hranou! Takovéto komentáře jen vypovídají o absenci empatie a prachbídné (či spíše nijaké) sociální inteligenci. Spíš urážíte sám sebe - křičíte do světa "podívejte, jak jsem hloupý, mám potřebu kopat do na zemi ležících lidí". Nechápu.
Milá prvomatko, tenhle blog čtu už nějakou dobu a normálně nekomentuji, ale teď mi to nedá. Už dlouho obdivuji vaši sílu, ale je jasné že sluníčková nálada nemůže být vždycky a sem tam přijdou facky od reality. Ani nevím, co sem psát, nejraději bych sem vypsala hotový román, jak myslím na vaši rodinku a věřím, že bude líp a že přijde spousta nových radostí a důvodů ke štěstí, ale je mi jasné, že to v tak malém okénku nemá cenu a dávalo by to ještě menší smysl, než to, co píšu teď. Navíc, co o vás může vědět random čtenářka. Tak jen - držte se! Moc na vás myslím.
A ke komentáři číslo 9 - radši bych přišla o obě nohy než žít s tím, že jsem ultradebil. Ironické, že se snažíš někomu ublížit, ale jediné čeho dosáhneš je, že normální lidi zabolí, že někdo jako ty vůbec dýchá. :D
[Smazaný komentář] Jej, jak vám musí být líto, že jste se nenarodila ve Spartě, že? Mně je zase líto, že v naší společnosti žije tolik duševních mrzáků, sobců a egoistů, jako jste (vycházeje ze dvou výše uvedených příspěvků) vy. Nedokážete napsat ani jeden příspěvek bez urážek a hrubých slov. Nikdy nepochopím, proč si někdo musí honit ego tím, že uráží druhé.
P.S.: Zajímalo by mě, z jakého výzkumu čerpáte, když tvrdíte, že "drtivá většina populace" se na lidi s handicapem dívá stejně jako vy. Dle mého z žádného, jen křičíte do světa nesmysly.
Dobrý den. Jenom krátce. Moc jste mi za ty roky, co čtu Váš blog, pomohla. Jenom o nás všech nevíte. Nepíšeme. Držte se. A pište!!!!
1) Až bude Morty dementní stařec/stařenka/hermafrodit, vezmeme ji/ho k Macoše a bude vymalováno. Možná bychom nemuseli tak dlouho čekat, co říkáte, otravuje vzduch odporným puchem a smraďoši nemají právo na existenci.
2) Milá PP, óóó, jak tě chápu, jsem na tom úplně stejně, ale přičítám to jarní únavě. Takže až začne léto, už to bude lepší. Nebo dřív. Howgh.
[Smazaný komentář]
Psát takovýhle věci a nedat si bacha na IP adresu?Hmm,nevěřím,že nemáš p*del sevřenou!
Milá prvomatko,čtu Vás pravidelně,nekomentuji téměř nikdy,ale dnes musím alespoň krátce.V době,kdy jsme zjistili,že náš syn má dětský autismus,hledali jsme na internetu různé informace.Nejvíc mě tenkrát pomohly blogy jiných maminek,které popisovali své každodenní zápasy o alespoň maličké pokroky svých dětí.Jsem přesvědčená,že těmto anonymním maminkám vděčím za to,že jsem tenkrát to období nějak přežila ,ale smířená s danou situací nebudu nikdy.Dnes se snažím aby měl syn pohodové dětství,snažím se neřešit,co nás jednou čeká.Přála bych Vám,aby jste mohla od ostatních maminek načerpat zpátky ztracenou energii a vrátilo se Vám tak to,co vy děláte/psaním blogu/ pro mnoho dalších mamin.Držím všechny palce,ať je brzy lépe,myslím na Vás.Jarka a Kuba
Milá PP, patřím taky k těm anonymním čtenářům,který každý tvůj příspěvek na blogu hltá jedním dechem a vyhlíží kdy už bude nový. Když jsem četla tento tvůj článek, myslela jsem že čtu o sobě a svých pocitech. Mám sice jenom jedno dítko, ale narozené extrémně předčasně a bohužel nepatříme k těm co to zvládly bez zdravotních diagnos a ZTP. Momentálně mám podobné období co ty a pevně věřím že zas přejde a bude líp...i když vlastně to líp nikdy nebude ok...myslím na vás a těch hnusných odporných komentářů si nevšímejte lidi jsou a budou zlý a já pevně věřím na karmu
Přeji co nejrychlejší odražení ode dna. Jste silná, o tom, že hrdě vstanete a černým myšlenkám ukážete prostředníček, vůbec nepochybuji.
Dobry den, take jsem jedna z tech, co vetsinou nekomentuje. Nicmene dnes musim, protoze Vas chci aspon virtualne podporit. Mozna nebudu mit spravna slova, ale verte, ze skrz tuhle komunitu, kterou jste vytvorila, jsem s Vami. Predstavuji si, ze kdyz jedna z nas padne a nemuze, my ostatni jsme tady proto, abychom (aspon virtualne) kus jejiho bremene chvili nesly (pokud je tu nejaky muz "nesli":) Presne jak psala maminka v jednom komentari o tom jak ji ostatni blogy pomohly si zachovat zdravy rozum.
Je mi strasne lito,ze mate na bedrech takovou tihu, ale jsme s Vami! Snad to nezni prazdne, opravdu to tak citim. Jsme tady. Nektere z nas znate a jine vubec, ale jsme tady.
Myslim na Vas a posilam Vam svou podporu tak intezivne, ze neco tam musi prijit:) A kdyby ne, tak aspon vezte, ze nejaka zenska na Vas mysli a drzi palce!
Jana
Je to těžké, někdy už není kde brát. Moc ráda bych Vám nějak pomohla, podpořila.... Napadl mě jediný způsob :) Už jste slyšela o Dekách z lásky? http://www.dekyzlasky.cz/ Vaši chlapečci, Vy i zřítelnice oka Vašeho by jste si určitě takové deky zasloužili. A protože i já se občas podílím, moc ráda bych přiložila ruku k dílu na těch Vašich.
Dobrý večer, nedá mi to, abych také nepřispěla. Víte, dobře tuším, jak se nyní cítíte. Mám nejstaršího synka (11 let) těžce postiženého (na úrovni 3/4ročního dítěte a bude tak stále), k tomu dvě mladší zdravé děti. Normálně také bývám v "pohodě", ale zhruba jednou dvakrát do roka si dovolím sesypat se - soukromě, večer, když už všichni spí, popláču si až do úplného vysílení, nakonec mi dojde, že to nemá smysl, vynadám si a jdu si lehnout. :-) Nicméně Vaše pocity sdílím a plně chápu. Někdy je asi nutné si sáhnout na dno, abychom si uvědomily, že jsme z masa a kostí a i když nás jiní berou jako super matky, máme také srdce, které si občas tu bolavou realitu uvědomí. Naštěstí jste jinak veselého ražení, a tak splín nepotrvá dlouho. Moc na vás myslím, v duchu objímám a přeji, ať se brzo zase zvednete.
Také nepíši komentáře nijak pravidelně, ale čtu velmi ráda a většinou se směju. Jste "silná jak silnice" a svým optimismem můžete skály lámat. Kéž by se nám, co vás máme rády, i když se neznáme osobně, podařilo poslat potřebnou energii a vrátit úsměv na tvář!!!!
Děkuji, dámy a pánové, děkuji. Už je mi líp a podíl na tom mají samozřejmě i vaše krásné komentáře. Čtu si je místo večerníčku a pomáhají kudy chodí. I poslaná síla, i deky, i nezávazná nabídka kolektivního zpumprdlíkováníse. Jsem moc ráda, že má depka vyhnala ze skrytu i tiché čtenářky, je moc krásné číst a cítit vaše pohlazení. Já se zase seberu a od příště už vesele. Slibuju :)
PP
PP, z BC tě mám zafixovanou jako tu, která umí dát dobrou radu a povzbudit ostatní, když mají nějaké trápení. Moc bych si přála mít ten dar a napsat Ti teď něco, co by bylo jako jeřáb, který Tě z té louže vytáhne a postaví o kus vedle, na pevnou zem, kam svítí sluníčko, aby zbytky bláta rychle oschly a opadaly. Ať je co nejdřív líp!