close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více

Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!

Pamatuju si to

7. září 2015 v 11:31 | Prdlá Prvomatka |  Jen tak se trochu vypsat....
Opravdu. Mám to před sebou jako v barvě.

Stalo se to kdysi, dávno, dávno tomu, v dobách, kdy v tomhle státě ještě nevládl kapitalismus, dlouho předtím, než vědci zjistili, že freon z ledniček roztápí Antarktidu, ještě než Zemi začala zdobit má maličkost.
Byla nádherná jasná noc, na nebi zářily hvězdy a Měsíc, velký jako londýnské Oko, svítil tak, že by se dalo číst. Seděla jsem na kopci, bosé nohy jsem až po kotníky nořila do trávníku jemného jako ovčí rouno a dívala se dolů na cestu, která se od mých prstů vinula a klikatila do údolí. Na stezce a podél ní jsem viděla všechno, co mě čeká. Mé první narozeniny, první rozbité koleno, první školní den, J., postižené děti Šimonka i Matýska, třicet růží k narozeninám, pracovní pohovor, rakovinu, všechny vánoční stromečky, první i poslední cigaretu. Celý svůj život jsem měla před sebou jako na dlani.
"To je zajímavá cesta," řekla jsem Bohu, který seděl vedle mě, nohu přes nohu, zrovna vyráběl píšťalku z trávy.
"Chceš jí jít?" zeptal se mně.
"Já? Ne. Myslím, že na tohle jsem moc zbabělá."
"Máš pocit, že je tenhle život těžkej?" optal se On.
"Nevím, jestli zrovna těžkej. Je tam všechno, radost, smutek, smích, trápení, láska, ten kdo ho dostane, se rozhodně nudit nebude. Já jen nevím, jestli jsem ta pravá."
"Co se ti nelíbí?"
"Přijde mi to na jednoho člověka až dost."
Bůh se ohlédl ke skupince andělů, kteří lelkovali opodál a pokuřovali. "Pojďte sem! Máte práci!"
Cherubíni přiběhli k nám, bylo slyšet jen tiché šumění stébel pod jejich bosýma nohama a pleskání křídel o sebe. Bůh ukázal prstem na stezku a zavelel: "Běžte, pomůžete jí."
Když se rozběhli, chytil prvního za cíp jeho bílé řízy a zastavil je. "Počkej, přeci nepůjdeš s prázdnou," vrazil mu do rukou svíci, na níž bylo krásným, zdobným písmem napsáno SÍLA. Druhý dostal TRPĚLIVOST, další v řadě ODVAHU. Když ten následující nastavil ruce, žádnou svíčku nedostal.
"A co já?" upřel na Boha smutné oči.
"Ty se staň člověkem. Vejdi jí do života jako přítel. Bude tě potřebovat. A ty," obrátil se k dalšímu andělu, "ty jí v pravý čas přines Dar nebo Skutek."
Takhle Bůh pokračoval, rozdával a instruoval, dokud mu cherubíni nedošli. A že jich bylo. Nedopočítala jsem se. Pomalu sestupovali po stezce a sedali si na trávník vedle ní, každý přesně tam, kde mělo být jeho místo, kde viděl, že ho bude třeba.
Teď se mi ten život už nezdál tak náročný. Vypadalo to, že bude celkem legrace a to se mi líbilo. Přesto jsem při pohledu na některé scény pochybovala. Nemoc. Děti. Strach. Spousta slz. Vůbec jsem si nebyla jistá.
On si všiml, jak při pohledu na cestu krčím obočí.
"Pořád ještě se bojíš?" zeptal se mně.
"Já ti nevím, jestli tohle všechno přežiju," odvětila jsem.
"Vstávej," vyzval mě Bůh a sám se postavil. Ještě jednou obhlédl své dílo a spokojeně se pousmál. Když jsem se narovnala i já, vzal mou drobnou ruku do své velké, měkké, teplé dlaně a pevně ji sevřel. "Neboj se. Já půjdu s tebou."
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Petra T Petra T | 7. září 2015 v 18:28 | Reagovat

Bože, brečím. díky

2 B.z M.L. B.z M.L. | 7. září 2015 v 19:33 | Reagovat

Nádhera....

3 Arnica Arnica | 7. září 2015 v 20:10 | Reagovat

Krásné. Pravdivé.

4 Lenka F Lenka F | E-mail | 7. září 2015 v 21:36 | Reagovat

Krása, Já bych tak ráda byla jedním  s tvých cherubínů a mohla ti pomoct, třeba vymalovat strop, nebo nabídnout hlídání kluků, až budeš potřebovat a hlavně ti říkat jak jsi skvělá. Jsem od vás trošku
daleko, ale při tvých  logistických dovednostech by určitě nějaká
pomoc šla  vymyslet. Kdyby tě tento nápad od pro tebe úplně cizí ženské 44leté  mámy 3 kluků zaujal napiš.

5 Petra z Moravy Petra z Moravy | 8. září 2015 v 8:53 | Reagovat

Krásné, dojemné, pravdivé.....brečím a brečím

6 Míša z Plzně Míša z Plzně | 8. září 2015 v 9:20 | Reagovat

Krásné a tak pravdivé.

7 Marie Marie | 8. září 2015 v 21:09 | Reagovat

A tak se stalo a všichni jsou v jednom kole.A ty jsi ten nelepší a nejdůležitější anděl pro své děti,chráníš je pod svými křídly.

8 Verča Verča | E-mail | 15. září 2015 v 22:14 | Reagovat

Do prdele ale to už by fakt stačilo!
Chápu, že chceš být někdy dojemná, ne jen furt vtipná, aproto tady napíšeš příspěvek o táboru pro postižené dětičky a jeho obětavých organizátorech. Jo! To chápu! Ale proč, proboha, musíš psát ještě i ty řeči o bohu a andělích? My doma nevyrábíme tuny papírových kapesníčků, abych si tady mohla chodit v klidu číst, víš?:-D

To je tak... prdloprvomatkovské... tak nádherné... tak dojemné... no prostě až někdo někdy vymyslí vděkuplnější slovo než je díky, napíšu ti skutečně upřímný komentář.
Zatím tedy jen:
DÍKY!

9 cheap_cialis cheap_cialis | E-mail | Web | 18. září 2015 v 22:23 | Reagovat

Hello!

10 Barka Barka | E-mail | 1. října 2015 v 2:35 | Reagovat

Opravdu krásná a moudrá slova. Jsem jimi dojatá. Děkuji Vám.

11 Zuzana Zuzana | 31. října 2015 v 13:05 | Reagovat

Cez slzy sa tu usmievam, kyvem hlavou na znak suhlasu a tiez si mnohonkrat sebe vravim, dusicka vybrala si si tuto cestu, tak si to uzivaj (syn autista) :-) dakujem ze si jednym z mojich pismenkovych anjelov <3

12 resda resda | E-mail | Web | 5. prosince 2015 v 5:21 | Reagovat

tak se stalo a všichni jsou v jednom kole.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama