Příště prostě škrtnu sirkou

20. února 2016 v 14:23 | Prdlá Prvomatka |  Jen tak se trochu vypsat....

Ono se to říká. Raději vyhořet, než se stěhovat. Věděla jsem to před lety, vím to dnes, už nejsem žádná malá naivní holka, ale jak vidno, pitomá jsem dost, abych tuto trachtaci podnikla znovu. Od nápadu k poslední sbalené krabici uteklo spoustu vody. Týdny, ba měsíce jsme vyřizovali, zařizovali, připravovali, telefonovali, podepisovali a objednávali, aby Matýsek těsně před akcí Kulový blesk těžce onemocněl a ulehl na několik týdnů do nemocnice. Samozřejmě v doprovodu maminky. Takže místo balení, pojmenovávání pytlů názvy jako DĚTSKÁ TRIKA + ČISTIČE NA TÉPICHY a označování krabic texty KŘEHKÉ SOUČÁSTI ŠÍŠY (ta hrubka už tam přisámbůch byla. Ale je tak zásadní, že mi nezbylo, než ji sem opsat písmeno od písmena, Y nevyjímaje. A ne, nebyla to moje práce), jsem trávila dny u lůžka a noci u sporáku nebo pračky.
Načež se láska mého života navrátila z vleklé služební cesty (ano, někdo tam nahoře si myslel, že toho mám málo) a celá akce mohla vypuknout. Naivně jsme si mysleli, že vše zvládneme ve dvou. Někdy bývá opravdu veliké štěstí, když za ty jednodušší myslí ti inteligentní. Příbuzní, přátelé a kamarádi ochotně nabídli své pomocné ruce a laskavě ignorovali mé zdvořilostní odmítnutí "né, děkujeme, to my zvládneme sami", aniž by upozorňovali na stupiditu oné věty. Nakonec se nás o víkendu sešlo postupně osm a společnými silami jsme donutili náš skrovný majetek, čítající momentálně 64 banánových krabic nacpaných k prasknutí a 38 pytlů se šatstvem, aby vyskákal ze skříní a poliček, poskládal se a nacpal do přepravek, potažmo přistavených vysokoobjemových kamionů s označením LONG VEHICLE nad umně vyvedenou podobenkou jezevčíka. Jsem všem zúčastněným neskutečně vděčná, že přijeli a brigádničili u nás od svítání do setmění bez nároku na plat, pouze za byt a stravu pochybného původu. Když nad tím tak přemýšlím, jediné, co jsem jim nabídla, byl narozeninový dort. Za což se hluboce omlouvám.

Ale byla i sranda. Né že ne. Dne D vstoupil do ložnice první ze stěhováků, okem odborníka obhlédl zdi zastavěné krabicemi, pytli, rozebraným nábytkem a rozličnými předměty a pronesl onu dnes již památnou větu:"Vy máte někde ještě druhej byt, ne?" Ano, velice jsme se zasmáli. Anebo dne D+4, poněvadž se zjistilo, že naše malé, rozkošné 3kk se najednou odvézt nedá, přijel sám pan majitel stěhovací firmy, opět se rozhlédl svým okem ještě většího odborníka a prohlásil: "No, já vám nevim. Většinou mi stačí na tři plus jedničku jedna velká Avie, vy nakládáte třetí a já uvažuju, že bych přistavěl ještě pick-up." To bylo taky moc srandovní. Vážně.

Důležité ale je, že se celá věc nakonec podařila. Že se všechno povedlo sbalit, většina věcí i popsat, tedy nemusím hystericky přehazovat dvacet pytlů při hledání dětských punčocháčů, ale stačí najít ceduli DĚT. KOMODA VĚTŠÍ PŮLKA a mám, co potřebuji. Že se vše sbalené podařilo nacpat do aut a převézt těch několik kilometrů do našeho nového působiště. Do malého, roztomilého domku se zahradou jako dlaň.

Splnili jsme si sen. Zatím to sice vypadá, že jsme snili o životě na hromadě krabic banánovek v různém stupni otevřenosti a načatosti, obestavěni stěnami z igelitu, ale to se poddá. Věřím, že časem a nebude to trvat zas tak dlouho, maximálně rok nebo dva, jich většina zmizí. Něco se poukládá do skříní, knihy do knihovny, až bude jednoho krásného, nejspíš vánočního nebo novoročního dne stát, něco se prostě vyhodí, páč se zjistí, že jsme to potřebovali naposledy roku 2005, když jsme čistili terárium varanovi. Ale opravdu věřím, že přijde den, kdy si v klidu hodím nohy na ČISTÝ stůl, potažený PRÁVĚ VYŽEHLENÝM ubrusem a vypiju si své kafe, aniž bych musela uvažovat o tom, do kterého pytle jsem nacpala varnou konvici.
 

2 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Marie Marie | 20. února 2016 v 15:02 | Reagovat

Hlavně,že jste v domečku se zahrádkou.Závidím,ani by nevadili ty krabice,hlavně vypadnout z paneláku.

2 terkamatouskova terkamatouskova | Web | 20. února 2016 v 15:22 | Reagovat

jo přesne hlavne vypadnout

3 Wlcice Wlcice | Web | 21. února 2016 v 9:34 | Reagovat

Rok či dva na mizení krabic je dobrý odhad ;-) Jsem taky krabicový typ, jen nejsem důsledná v jejich popisování, takže poměrně dost času ve svém životě "propátrám".

AŤ se vám v novém hnízdě dobře bydlí. Zahrádka je pro nezletilce k nezaplacení!

4 Olga Olga | 21. února 2016 v 12:17 | Reagovat

Gratuluju - i k energii, kteruo to všechno muselo stát.Jste DOBŘÍ! Btw. já původně pochopila (před)poslední odhodlanou větu z předchozího článku v přeneseném významu - a ejhle. Ale stejně, že to bylo myšleno i jinak než materiálně?

5 Míša z hor Míša z hor | 21. února 2016 v 12:51 | Reagovat

u nas byl v lete pouze presun mistnosti a stale mam asi pet plnych krabic, ktere asi nikdy nevybalim a za par let rovnou vyhodim :)
at se vam krasne bydli!!!

6 Karryanna Karryanna | E-mail | Web | 21. února 2016 v 17:28 | Reagovat

Jéj, já neokomentovala minulý článek… každopádně gratuluji k přestěhování! Nás čeká akce Kulový blesk za týden a jsem na nás zvědavá. Budeme během jediného dne stěhovat krabice a nábytek mezi dvěma byty a jedním domečkem, do čehož se nám asi budou motat mé krabice a můj nábytek, který se má ještě v týdnu přestěhovat z koleje do jednoho z těch bytů. Zatím vím, že se mají účastnit dva marodi, jedna s bolavými zády, já [léta léčená se skoliózou], a tedy jeden silný muž, ale o zábavu asi nouze nebude :)

Ovšem zahradu závidím, za tou budu pořád dojíždět daleko předaleko. A ten klidný den s kafíčkem určitě přijde.

7 Kira Kira | 21. února 2016 v 22:32 | Reagovat

Jé, už bydlíte v novém! Ať se vám v novém líbí a jste spokojení.

8 Míša z Plzně Míša z Plzně | 24. února 2016 v 9:40 | Reagovat

Za svůj život jsem stěhovala 3 x. A z toho 2 x v dětství. A doufám, že v našem bytu to už doklepu.

Vám gratuluju a domek se zahrádkou za to stojí.

9 Vlaďka Vlaďka | 24. února 2016 v 23:21 | Reagovat

Přestav si to dobrodružství, po několika letech otvírat krabice s neznámým obsahem! A tu radost nad znovunalezenými poklady :-) (Pokud to teda nebude zrovna krabice s nápisem "Špajzka" nebo "Terárium".

10 Delale Delale | 25. února 2016 v 11:08 | Reagovat

Proč vlastně hromadíte tolik věcí? Stěhování je šance vyhodit tunu blbostí a v novém začít bez spousty krámů, které nevyužíváte a akorát otravují mysl (myslím to vážně). Zbavte se blbostí, uvidíš, že se ti bude volněji dýchat a budeš mít čistší mysl. Vnější okolí totiž vypovídá o vnitřním světě člověka. Opakuji: bude ti lehčeji, budeš mít větší radost ze života. Opravdu mi netrď, že to ohromné množství věcí pravidelně používáte a je nepostradatelné.

11 Mirka Mirka | E-mail | Web | 25. února 2016 v 11:19 | Reagovat

Přeju Vám, ať jste v domečku spokojení a panuje u Vás doma jenom klid a pohoda.
Sama jsem se stěhovala 3x a z toho 2x těsně před porodem :-) Člověk opravdu zjistí, že plno věcí nepotřebuje.

12 aneta aneta | 12. prosince 2016 v 14:30 | Reagovat

Jo stěhování, to je zážitek. Já už takové velké stěhování zažila 4x a je to fakt náročné. Naposledy jsme se stěhovali z pronájmu do vlastního bytu, takže už se stěhoval i nábytek a stálo to za to. Původně jsme si to chtěli přestěhovat sami, že využijeme kamarády, ale ti nám začali postupně odříkávat, tak jsme si nakonec zavolali stěhováky od Tavočeru. V krabicích jsem toho moc neměla, ale dobře poslouží velké ikeácké tašky - mám jich asi deset, takže peřiny, knížky, oblečení všechno šlo tam. Nábytek jsme obalili bublikovou fólií, aby se nepoškrábal. Stěhováci odvozili všechno během jednoho dne, ale já jsem vybalovala věci ještě během dalších 14 dnů - ideální je mít všechno dobře popsané, což já jsem neměla :D

13 lenča lenča | 28. června 2017 v 11:20 | Reagovat

Tak to jsem se při čtení pobavila :D U nás nikdy před stěhováním neulehl, ale přítel celou dobu zastával názor, že to přece zvládneme ve dvou. No nedal si to vysvětlit, tak jsem se do toho pustili.Předtím mu říkám, půjč všechno co se dá, ať to máme lehčí http://www.stehovani-tavocer.cz/stehovaci-pomucky/. A on dovezl akorát stěhovací popruhy, které jsme pomalu ani nevěděli jak použít. Já si samozřejmě při sruhé skříni namohla záda, takže jsem se nemohla ani narovnat a sháněli jsme kamarády, kteří by byli ochotní přijet. Strašná komedie. S přítelem jsem nemluvila tři dny. Celou dobu jsem mu říkala, že to dopadne blbě.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama