Vánoční

22. prosince 2017 v 14:42 | Prdlá Prvomatka |  Jen tak se trochu vypsat....
Milý Ježíšku,

tento dopis píši po tisícíprvé (no dobře, do čtyřiceti se vejdu), tedy nebude oplývat ani fantazií, ani umem, natožpak rozmanitostí. Dárky, které bych letos ráda dostala bohužel nejsou na trhu volně prodejné. Nemají je e-shopy ani kamenné obchody, nevyrábí je děti, oblepeny krepovým papírem a stuhami, ve školkách či ve školách. Jelikož od útlého dětství moc dobře vím, že dárky dětem, které v Tebe věří, nosíš Ty a jen těm chudinkám obelhaným, které věřit přestaly, je musí kupovat rodiče, má naděje, že dopis dostaneš a aspoň jedno malé přání ze seznamu splníš, je bezbřehá (to jako velká. Nechci tady dělat ramena, jaký mám literární talent, ale uznej, Ježíšku, že to slovo je kouzelné).

Tak tedy:

Čas. Ráda bych pár minut, maximálně hodinku denně navíc. Na hraní s dětmi. Na chystání úžasné jogurtové snídaně na další den, kterou jsem se teprve nedávno naučila a po které se můžu utlouct. Na okopávání lilií, chuděrek zanedbaných a na jedno objetí s manželem navíc.

Trpělivost. Vydržet čekat a neremcat u toho. Pochopit, už jednou konečně, že věci přijdou v pravý čas. Když ty léky nezaberou, najdeme jiné. Když se epileptické záchvaty zhorší, půjdeme k doktorovi. Když na mě nejkrásnější boty na světě v obchodním domě nepočkají, koupím si ty hnědé. Trpělivě vyčkat. Jo, to bych chtěla umět.

Odpočinek. Aby se mi můj muž nesmál, že když mám volné odpoledne, čistím během něj umyvadla. Chtěla bych si umět sednout do Matýskova houpacího křesla, vzít do jedné ruky knížku, do druhé hrnek s teplou čokoládou a aspoň hodinu nedělat vůbec nic. Zatím se to učím a jde to ztuha.

Sílu. Jako kůň, prosím. Do zad, do svalů na rukou a vlastně i na nohou. A taky trochu té psychické. Abych na těch nohách dokázala stát a neskládala se jako domeček z karet pokaždé, když přijde špatná zpráva. Abych na ramenou unsela vše, co je potřeba a nepraskala mi páteř při každém kroku.

Pokoru. Té bych potřebovala malounko víc, kdybys ji sehnal. Nějaké srolované noviny, kterými bych mohla svou pýchu sem tam praštit přes čumák. Sklonit hlavu a přijmout věci tak, jak přicházejí a takové, jaké jsou.

Víru. Že všechno bude dobré. Že všechno JE dobré. Že mé děti netrpí. Že je jim na světě hezky.

Naději. Pro dny, které přijdou. Umět doufat, že budou krásné, jako ty dosavadní, plné smíchu a radosti.



Prdlá Prvomatka s rodinou Vám přeje kouzelné Vánoce,
bohatou nadílku, pohodu v hlavě, klid v duši a lásku v srdci.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Olga Olga | 22. prosince 2017 v 20:42 | Reagovat

Milý Ježíšku, splň jí ta přání - a mně dej taky od toho všeho trošku. Díky. Veselé Vánoce.

2 Jarka a Kubík Jarka a Kubík | 26. prosince 2017 v 11:31 | Reagovat

Přejeme do nového roku splnění všech Vašich přání,ale hlavně pevné ZDRAVÍ Jarka a Kubík

3 Míša z Plzně Míša z Plzně | 28. prosince 2017 v 13:11 | Reagovat

Naděje je bezbřehá .

Aneb můj oblíbený citát z filmu Světáci :
" Ono to půjde paní Trčková "

4 Mariatyday Mariatyday | E-mail | 4. září 2018 v 13:07 | Reagovat

Hello Hello,
look at my creation http://catcut.net/Czvw

5 MashaWobby MashaWobby | E-mail | 8. září 2018 v 14:33 | Reagovat

хай всем
хочу познакомится с серьезным мужчиной сат знакомств http://officialls.ru/photo

6 Mariannatyday Mariannatyday | E-mail | 25. září 2018 v 9:45 | Reagovat

Быстрый секс без обьязательств? всем сюда http://officialles.com/mari

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama